Obsahy(1)
Film pojednává o neskutečném přátelství člověka a jeho čtyřnohého společníka - Čika. O lásce tak čisté, že ostatní členové rodiny ani vesnice nejsou s to pochopit a o starém profesorovi si zkrátka myslí své. Jednoho dne se však profesor nevrátí z práce a Čiko čeká a čeká… (oficiálny text distribútora)
Videá (1)
Recenzie (30)
Aj ja som sa k tomuto japonskému originálu dostal skrz jeho americký remake. Je pravda, že americká verzia je vo veľa ohľadoch údernejšia, ale i tu sa dajú nájsť scény ktoré vtlačia nejakú tu slzu do oka. Chvíľku síce bude trvať, kým si divák zvykne na japonský štýl natáčania a vedenia dialógov, no časom sa do príbehu dostane a čo bude pokračovať netreba pripomínať. Chybu, sme spravili hneď na začiatku, že som si snímok zohnali s mierne povedaným otrasným dabingom. Preto musím film zhliadnuť ešte raz a v pôvodnom znení. Potom rozšírim aj koment. ()
Jeden z mála případů kde je "kopie" (Hačikó - příběh psa) o tolik povedenější než-li originál... Zde byla vyjádřena více láska pána k Čikovi než v americké předělávce, kde byly emoce při smutnění Hačika zcela odrovnávající... - 23. 10. 2012 - kino Vesmír - Náchod - 70% ()
Remake je lepší. A to ze dvou prostých důvodů. Zaprvé má výraznou osobnost Richarda Gera, který zastíní svůj japonský protějšek. Zadruhé nabízí větší emoční dopad, kdy tato starší verze nemůže kvůli zevšeobecnění a nevyváženému rozvržení příběhu poskytnout patřičnou katarzi (což je přinejmenším zarážející, protože Hallströmova verze je o dobrých deset minut kratší). I tak si ale tahle slzopudná (i když to je v tomto případě vlastně protimluv) podívaná nezaslouží ten cukrkandlově kýčovitý obal. 50% ()
Ako skutočný príbeh v autentických kulisách neskonale blažený zážitok. Perfektná atmosféra a výborný Nakadai v značne netypickej a v rámci jeho hereckej kariéry ojedinelej roli. Príjemné tempo a vyváženú atmosféru miestami naštrbuje nie úplne dokonalá práca so psím hrdinom - i tak však zostáva jedným z mojich najobľúbenejších japonských filmov pre svoje jemné tónovanie príbehu za pomoci hudby, prostredia a hercov, okúzľujúci jednoduchý scenár a pôsobivý záver. Jeden z najkrajších filmov s neprehnaným citovým vyjadrovaním. Nemôžem hodnotiť inak, ako plným počtom. Edit: Prvý raz videné v kine s anglickými titulkami (Comics Salón a IstroCon 2012). V súčasnosti už vlastním aj originálne DVD. 90% ()
Mám rád zviřátka, kočičky a pejsánci vedou. A právě proto jsem se dlouho docela obával si Hachiho pustit - bál jsem se, že u toho budu brečet. A spletl jsem se. Řval jsem u toho totiž jako želva :-) Je obdivuhodné jak dokáží Japonci s tímto tématem pracovat, naprosto se vyvarovali jakýmkoli delším roztomilým scénkám s hrajícím si psíkem, celý příběh má víceméně neustále vážnou tvář (mimo pár výjimek - např. blešky a koupel :-)) a i samotná část od štěňátka po onu nešťastnou událost je docela dost krátká. Ovšem tím rozhodně proud slz nekončí, děj pokračuje ještě dlouho dál a nápor na emoce je tu prakticky nepřetržitý. Kvalitní hudba celkový dojem jen zvýrazňuje. Osobně tu cítím snahu o dojem z celého snímku se vším všudy, včetně všech vedlejších postav i ostatních událostí, dětinské scénky hrající na dojem z roztomilého pejska tu téměř nenajdeme a to je jen dobře - tohle nemá být hravý kousek pro děti, nýbrž vážnější spíše pro dospělé. Mínusem je akorát lehce apatický vztah Hachiho k hercům. Je očividné, že tohle se nepodařilo zrealizovat, žádné radostné vítání se nekoná, Hachi prostě odehrál co musel a víc do toho dát nemohl, zkrátka tohle nebyl jeho pravý páníček. P.S. Dabing nezkoušejte ani náhodou, absolutní tragédie - vřele tedy doporučuji originální znění + české titulky, DVD se dá sehnat a stojí pár kaček :-) Tenhle krásný snímek by si ale rozhodně zasloužil mnohem lepší obrazovou kvalitu než jaká je nabídnuta, nicméně na netu lze najít lepší verze. ()
Galéria (15)
Fotka © Shochiku-Fuji Company
Zaujímavosti (2)
- Film je natočen podle skutečné události a mapuje život velmi známého japonského psa jménem Hachikô. Na Hachikovu počest byla roku 1934 odhalena jeho bronzová socha přímo před východem vlakové stanice Shibuya v Tokyu, který je po něm dnes pojmenován. Během 2. světové války socha byla roztavena, ale roku 1948 syn autora roztavené sochy vytvořil její kopii, která na místě stojí dodnes. (hunty)
Reklama