Ja a ty a všetci ostatní

Tohle byl vskutku zvláštní film. Ze začátku jsem tomu moc nevěřil, ale jak film plynul, tak jsem pochopil, že ti "úchyláci" vlastně žádní úchyláci nejsou a že chtějí jen trochu pozornosti. Za vrchol filmu považuju scénu na lavičce (ke konci v parku) kdy jsem tak nějak pochopil, co je tímto myšleno. Nicméně tento film strašně rychle "vyprchá" (schválně jsem nehodnotil ihned po zhlédnutí, abych věděl, jestli budu ze snímku stejný pocit i ráno, kdy se probudím). A bohužel, neměl jsem ho. Možná na tom měl svůj podíl i český dabing (vysvětlí mi někdo, proč sakra ČT 2 začíná dabovat i tyto snímky?!) ale nemůžu dát plný počet. Nicméně film si zřejmě za nějakou dobu seženu v originále a uvidíme… (30.08.2010)

Na môj vkus až príliš absurdné dejové línie, aj keď každá z tých vetiev mala svoj metaforický význam, aj keď to tak na prvý pohľad vôbec nevyzeralo. Ale ako celok to pôsobilo dosť podivne a najmä ako absurdná dráma - o ničom a zároveň o všetkom. Taká podivuhodná spleť príbehov, ktoré vytvárajú sarkastické súvislosti "krásy" života. Logiku v tom hľadať netreba, skôr nejaké skryté posolstvá. Zmysel to každopádne malo, aj keď mnoho scén bolo akoby nepochopiteľných. Ja osobne som však na takýto druh absurdného žánru moc neni, takže odomňa len 2 hviezdičky. (26.09.2013)

Po shlédnutí tohoto filmu jsem přesně věděl, co mu bude nejvíce vyčítáno, ale působil na mě natolik křehce (po celou dobu se mi zdálo, že se musí každou chvíli celý sesypat a to samé jsem měl u herců), že jsem pocítil nutkavou potřebu jej bránit a ochraňovat. Tak to teď těmi pěti hvězdičkami dělám. (04.05.2006)

Jó, osamělost je kurevská věc. Aspoň, že někteří se s ní vypořádávají tvůrčím způsobem, i když po svém. Já a Ty a všichni ostatní je docela milá podívaná v žánru, který mám rád, v tomto případě ale necítím zvláštní nadšení. Ale měl bych při pokusu o spravedlnost podotknout, že nebýt zřejmě v něčí koupelně natočeného dabingu, takto dokonalého zabijáka nálady snímku, mohlo to dopadnout líp. (04.04.2011)

Navzdory tomu, že Miranda July klame tělem a snaží se být jiná, vyznívá její debut stejně banálně jako většina současných amerických nezávislých filmů – pozitivně pocitových (feel-good) vztahovek. Dokonce angažuje (dnes už) klišé multilineárního „vyprávění“, kdy některé z postav existují výhradně pro komický efekt. Její metoda spočívá ve vršení situačních nápadů (zapálená ruka, rybička na střeše auta, soutěž ve felaci) a „kouzel okamžiku“, které ale film dále fragmentizují. Hlavním přínosem filmu tak zůstávají průniky výtvarného a performačního umění – režisérka je výtvarnice –, bohužel mu chybí jednotící „vzkaz“, autorská vize. Film má slabiny debutu: hýří za ta léta nasbíranými nápady, ale jinak nemá co říct. (25.03.2006)