Večeře pro jednoho
Der 90. Geburtstag oder Dinner for One
Dinner for One
Obsahy(2)
Britský varietní skeč z dvacátých let natočený v roce 1963 německou televizí je opravdu kultovní! Kupodivu hlavně v německy mluvících zemích a pak ve Skandinávii. Každý rok - počínaje rokem výroby dodnes - se tato drastická až morbidní leč přelaskavá miniatura objevuje na obrazovkách. Stařičký sluha rozesmává generace diváků. Obsluhuje svou stařičkou Lady a protože ostatní pravidelní hosté - byli kdysi čtyři - už nejsou na tomto světě, musí za ně zdvihat číše k nesčetným přípitkům, následujícím po každém chodu. Jeho cesta od stolu ke krbové římse, odkud servíruje, vede přes tygří kůži s rozměrnou hlavou zvířete, o kterou pokaždé - s jednou výjimkou - zakopne. Hyperkultovní, stále se opakující otázka a odpověď - "stejně jako loni? Ano, stejně jako loni, Jamesi" je doprovázena hromovým sborem nadšených milionů diváků. Alkohol dokonává své, boj je marný. Každý - kromě Sergeje Bondarčuka ve filmu Osud člověka - musí podlehnout. Stařičká dáma odvádí svého potácejícícho se služebníka nahoru po schodech tam, kde tušíme ložnici - se slovy - stejně jako loni, Jamesi. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (54)
3* tuhle kultovní novoroční taškařici jsem viděl dnes poprvé, tak nemám důvod ji nadhodnocovat z důvodu nostalgie a možná kvůli ní má tady tak vysoké skóre. Podobně by asi dopadly některé scénky z Televarieté nebo Možná přijde i Kouzelník. Pokud se chcete dozvědět jakou mají televizní tradici v některých západních zemích, zkuste si vyhledat tuhle černobílou scénku třeba tady. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Vtipům z grotesek příliš nehovím, nedokážu se smát tomu, když někdo zakopne, spadne, srazí si vaz. Když to dokonce udělá několikrát po sobě, přijde mi to trapné. A to tak, že velice. Tenhle kousek rozhodně nepatří na scénu žádného solidního divadla, je tak akorát pro to varieté. Tam se mohou lidé opít, když se nudí a pak je to zřejmě začne i bavit. Že bych se nebavila vůbec, nemohu říci, závěrečné nalévání má již gagy, které mě až tak neuráží. Nejvtipnější je samotná pointa, což přesně tak má být u dobrého vtipu. Takže sečteno, podtrženo, jako vtípek celkem vydařené, jen se zbytečně dlouhou a hlavně trapnou předehrou. ()
Hluboké a nervy drásající existenciální drama může, rozpolceného mezi bytostným odporem k alkoholu, a staroanglickou služebnickou oddaností. Zdánlivě komický nádech příběhu, podpořený občasnými gagy s tygří předložkou (jakožto symbolem mrtvolné vyčpělosti kdysi nespoutané divočiny) a dalšími pohybovými kreacemi stále opilejšího hlavního hrdiny, nemůže překrýt rámec antické tragédie, ani všudypřítomný pocit sklíčenosti diváka nad zjevnou absurditou jednání obou postav. To nakonec graduje v překvapivou pointu, odkazující jak na repetitivnost společenských konvencí, tak na nemožnost popření biologické podstaty člověka. Pouze pro silné nátury. ()
Od klasiky bych čekal víc než opakovaný a natahovaný vtip. Pár slušných momentů Večeře pro jednoho sice měla, ale přišly bohužel až před koncem (náhlé překlopení hraběnčiny židle například), kdy jsem byl otrávený tou takřka desetiminutovou křečovitou nudou, která jim předcházela, a už jsem na ně vlastně ani nebyl zvědavý. ()
Vždy rád kuknem tv vianočno/novoročný kult v iných štátoch, či jazykových oblastiach. Napríklad Nemci majú túto jednoaktovku, alebo sfilmovaný frk, anekdotu. Úroveň gagov je založená na stále nacecanejšom sluhovi a jeho komických zakopŕcnutiach, chôdzi a reči. Čiže: aha on pije a vzorne plní príkazy: no buhahaha, to je ftipné jag hovado. I keď nutno dodať, že pointa je skvelá. Takže hodnotovo vyvažujem planú štvrťhodinku zakončenú parádnou pointou, ukrývajúcou sa v samom závere. Taký prístup majú aj niektorí spisovatelia, napr. anglický spisovateľ Roald Dahl v svojich poviedkach tiež dáva silu a dôraz do posledných viet, no zároveň musím povedať, že kým spisovateľov obsah predtým je ozaj zaujímavý, na rozdiel od obsahu tejto, v Nemecku kultovej, mikrokomédie. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (2)
- Skeč existuje ve dvou verzích, ačkoli v obou hrají totožní představitelé a obě vznikly ve stejný rok. Kratší desetiminutová verze je točená v lacinějších kulisách, zatímco delší osmnáctiminutová má výrazně lepší scénu a volnější stopáž umožňuje jednotlivé gagy lépe načasovat a vystavět. Delší verze také v kompletní podobě zahrnuje úvod v němčině, kde moderátor divákům vysvětluje nadcházející dění (skeč se odehrává v angličtině a vznikal pro německou televizi). Hlavní rozdíl obou verzí spočívá v jejich rozzáběrování. Pasáže vyžadující bližší záběry jsou v delší verzi snímané z vhodnějších úhlů, kde mnohem lépe vyzní mimika postav. (JFL)
Reklama