Vražedná terapie

„Kde žiješ, Simon?“ – „V slabých a zranených.“ Fuj, to zas bolo. Konečne po dlhom čase poriadny dospelý horor s atmosférou. Pritom ale minimálne prvú hodinu nič hororové neuvidíte. Vlastne ani potom resp. nejedná sa o druh hororu, v ktorom by vystupovali... neviem to napísať bez prezrádzania. Americký režisér a scenárista Brad Anderson (Mechanik, Transibírsky expres) nakrútil príjemne pomalý - až nepríjemne atmosférický - komorný horor o partii robotníkov, ktorí rekonštruujú starú budovu (výborný je predovšetkým Škót Peter Mullan ako šéf partie, ale potešil ma i David Caruso, ktorý ma ešte nikdy predtým v ničom nepotešil). Jedinečné prostredie gigantického komplexu bývalého blázinca robí svoje, je to dokonalé prostredie pre horor. Rozprestiera sa do desivej výšky a hĺbky a nachádza sa na obrovskom, verejnosti uzavretom pozemku. Len chlapi, hektáre mrazivo tichého, v rôznom štádiu devastácie sa nachádzajúceho komplexu - a tajomstvo. Tajomstvo nesmie v dobrom horore chýbať. Koniec mi pripadal aj po viacerých pozretiach v niektorých momentoch jemne nezrozumiteľný, ale i tak som bol príjemne prekvapený a určite dávam 4*. (28.05.2011)

Ty prostory byly úžasný a pro horor jak dělaný. Výborný byl i námět, ale to zpracování jsem příliš nepochopil. Strašně laciný až telenovelovský look mi fakt vadil. Přestože atmosféra je díky tomu prostředí i příběhu výborná, tak kamera a hudba je úplně mimo. Těsně po dokončení jsem ještě uvažovat o 4 hvězdičkách, ale jak se mi to uleželo v hlavě, tak mi to laciné zpracování vadí čím dál víc. (04.05.2012)

Tento horor mě příliš nezaujal. Není to ani tak horor, jako spíš thriller s hororovými momenty. Příběh se ke konci docela vyjasní, ale že by mě tato pointa nějak ohromila, to ani náhodou. Občas jsem se během filmu i nudil. Žádná sláva se nekonala, ale chápu, že některým se to líbí. 55% (30.08.2010)

Tak tomuhle já, dámy a pánové, teda říkám hororový psychologický thriller. Koncert pro pět lidí a jednu opuštěnou budovu. Stupňující se tísnivá atmosféra, doprovázená vynikající hudbou, vás stále více udržuje v napětí a nejistotě. Z těch objevených pásků se záznamy psychiatrických sezení se schizofreničkou Mary Hobbes, co poslouchá Mike, se mi ježily i chlupy v nose. Dlouhou dobu jsem nevěděl která bije, film to ale začíná odhalovat a slepovat dohromady v tu nejlepší možnou chvíli. Odpustíte mi i trochu té nelogičnosti (např. je mi doteď záhadou, jak logicky do děje zapadá a souvislé roviny zapadá telefonát Amy /doufám, že si její jméno pamatuji dobře/). Na druhou stranu, strašně se mi líbilo, jak jedna dějová linie příběhu výborně odhaluje a vysvětluje jinou linii příběhu, a to aniž by tyto dvě linie měly spolu nějakou souvislost. Prostě smekám, tohle je hodně povedená prácička. (16.06.2010)

Zvláštní film postavený na paradoxu, že ač se jedná o horor, formálně se k žánru přiblíží víceméně jenom jednou scénou. Andersonova práce s mícháním diváckých pocitů spočívá někde jinde. Dobře zvolená digitální kamera, stísněné kulisy bývalé psychiatrické léčebny a vzájemné vazby samotných protagonistů mu slouží k tomu, aby vytvářel neskutečně zlou atmosféru, v níž jsem se sice necítil napjatý jako struna, ale po dojetí závěrečných titulků jsem byl zdeptaný, jako bych právě z onoho místa zla vyšel… živ a zdráv, ale navždy poznamenán. (26.08.2007)