Vojna policajtov

Skvelá, drsná francúzska kriminálka s temným príbehom o súboji dvoch policajtov, z ktorých jeden je ctižiadostivý hajzel, schopný kráčať cez mŕtvoly, ak je to nutné a "legálne", a druhý je zapletený do trojnásobnej vraždy, ktorá mu môže zničiť kariéru... Francúzi jednoducho kriminálky vedia (posledné roky z Jeanom Renom ponechajme stranou) a Marchal je skúsený režisér, ktorý už má tiež niečo za sebou. Skvost, ktorý by si nikto nemal nechať ujsť. (08.08.2013)

Správny francúzsky policajt musí byť tvrdý, nekompromisný, musí fajčiť, alebo chlastať a srať na zákony a predpisy......Proste a jednoducho - sviňa. Už sú dávno preč doby, keď sa nosili uhladení a čestní "chlupatí". Psychoponor do myslí dvoch rozdielnych, aj keď veľmi podobných kolegov - policajtov. Záverečná pointa bola IMHO celkom vtipná ..... (10.12.2006)

"Policie je jako stará panna, Leo. Hrozně nerada se nechává jebat." Dělat policajta je adrenalinová zábava a taky trochu hazard. Kdo nevěří, ať si běží pro náborovej příspěvek. Pak zjistí, že každej polda, kterej chce mít výsledky, tak se musí spojit s gaunerama. Udělat si z nich kamarády. Bez nich to totiž nejde a oni rozhodně nevyklopí informace z nějaký lásky ke spravedlnosti. Chtějí, aby se oko zákona občas dívalo jinam a nevidělo drobnou nepravost. Třeba vraždu. No to už je asi trochu moc. To se v ideálním světě nedělá, ale tady nejsme v ideálním světě. Tady jsme mezi poldama, kteří už se v těch výkalech brodí příliš dlouho a význam slov čest nebo etika už dávno zapomněli. Je to drsný. Je to dobrý. Je to smutný. A je to dost dobře reálně možný. (04.05.2022)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

Z Války policajtů (to je zase název, milý distributůrku) na člověka úplně dýchnou staré dobré časy, kdy se to před francouzskými filmovými kamerami hemžilo všemi těmi Gabiny, Ventury nebo Delony. Na jedné straně tu máme excelentní ústřední dvojici herců, chladně syrový příběh (který sice může dopadnout dobře, ale zrovna tak se může zvrhnout v tragická jatka) a nezáviděníhodně tísnivou atmosféru. Na stranu druhou je tady ale snaha režiséra a scénáristy(ů), udělat film "koukatelným" pro všechny, tedy i pro mladou generaci, a tak poklidné tempo narušují na můj vkus skoro až zbytečné akční vsuvky.... A za to, i když bych rád, pátou hvězdu nedám. Nicméně film je výborný. A obzvlášť před Depardieu(em) smekám. (04.12.2010)