Cesta k sláve
Cesta ke slávě
Bound for Glory
Réžia:
Hal AshbyScenár:
Robert GetchellKamera:
Haskell WexlerHudba:
Leonard RosenmanHrajú:
David Carradine, Ronny Cox, Melinda Dillon, Gail Strickland, John Lehne, Randy Quaid, Wendy Schaal, Mary Kay Place, Tani Guthrie, M. Emmet Walsh, Brion James (viac)Obsahy(1)
Životní příběh folkového zpěváka Woodyho Guthrieho, který zpíval o radostech i strastech amerického národa během velké hospodářské krize. Příběh snímku Cesta ke slávě se odehrává ve 30. letech 20. století, kdy americkou společnost sužovaly následky velké hospodářské krize. Prudký nárůst nezaměstnanosti a pokles produkce zásadně ovlivnily životy obyčejných lidí. Mnoho z nich mělo problém zajistit své rodině alespoň ty základní jistoty, jakými jsou bydlení a jídlo. V podobné situaci se tehdy ocitl i pouliční zpěvák a muzikant Woody Guthrie, který bývá považován za zakladatele amerického moderního folku. Děj snímku vychází z Guthrieho autobiografické knihy a odehrává se v době, kdy se připojil ke skupině kočovných farmářů mířících do Kalifornie. Věřil, že se mu tam podaří zajistit lepší budoucnost pro svou manželku a dvě malé dcerky. Ve společnosti vyděděnců, kteří se protloukají životem a snaží zachovat zbytky důstojnosti, nakonec dobrovolně strávil několik následujících let. Své zkušenosti otiskl ve svých písních, které věnoval těm, které během svého putování americkým venkovem potkal. Ve svých písních zpíval o všedních radostech, ale i tehdejších sociálních a politických problémech, které reflektovaly bídu a mizerné pracovní podmínky... Životopisné drama režiséra Hala Ashbyho bylo v roce 1977 oceněno dvěma Oscary v kategorii kamera a adaptovaná hudba. Ocenění za nejlepší kameru získal významný americký kameraman Haskell Wexler, který během natáčení poprvé využil steadicam. Jedná se o zařízení, které umožňuje natočit hladké a plynulé dynamické záběry. Hlavní roli Woodyho Guthrieho ztvárnil David Carradine, díky jehož znamenitému hereckému výkonu vynikají folkové písně, které dokázaly v těch nejtěžších chvílích spojovat americký národ. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (36)
Námět skvělý, filmové zpracování z hlediska kamera, hudba, kostýmy, střih, scénář také, ale ta neúměrná délka 142 min je na škodu. Spousta záběrů je dlouhých, nezáživných a pro diváka nudných. Po počátečních 45 minutách se v příběhu vlastně nic podstatného neudálo. Ten snímek mohl být zpracován na polovině své minutové délky a byl by vynikající. ()
Najviac sa zhodujem s uzivatelom Kimonom, ktory tvrdi, ze keby film bol aspon o tristvrte hodinu kratsi, bol by to vynikajuci film. Tiez sa mi zdali niektore sceny zdlhave, nudne, hlavne na zaciatku filmu a to je dovod, preco davam 3*, inac by si tento film vdaka zaujimavej teme o hospodarskej krize tridisiatych rokoch zasluzil odomna vyssie hodnotenie. Okrem dvoch Oscarov bola Cesta ke slave nominovana aj za najlepsi film roka 1976, avsak vitaznym oscarovym filmom sa vtedy stal ROCKY (1976) so S. Stalloneom... 23.12.2010 _______ David Carradine - (Woody Guthrie) +++ Ronny Cox - (Ozark Bule) +++ Melinda Dillon - (Mary - Woodyho manželka / Memphis Sue) +++ Gail Strickland - (Pauline) +++ John Lehne - (Locke - manažér rádia) +++ Randy Quaid - (Luther Johnson) +++ Elizabeth Macey - (Liz - Johnsonova manželka) +++ Adaptovaná hudba: Leonard Rosenman +++ ()
Vždycky u tohoto typu filmů přemýšlím, proč měli ti muži ženu a děti - ono to nejde skloubit. Buď budete držet hubu a krok a vydělávat a živit rodinu nebo bojovat za práva dělníků, ale pak raději bez té rodiny. Protože pravdu má jak ten zpěvák, tak jeho žena a nemůžete se postavit na stranu žádného z nich. Ti lidé to měli tenkrát těžké a písničky i postoj Woodyho Guthrieho pro ně musely hodně znamenat. A navíc byly moc dobré. ()
Portrét folkového speváka a bojovníka za práva robotníkov Woodyho Guthrieho je poctivo nakrútená biografia mixnutá s roadmovie a sociálnou drámou. Filmu dominuje suverénny výkon Davida Carradina v hlavnej úlohe, ktorému som bez problémov uveril jeho kreáciu. V menšej úlohe sa civilnejším výkonom predstavil aj Randy Quaid. ()
Kinematografická význam Cesty ke slávě možná začíná u prvního použití steadicamu v celovečerním filmu (zasloužený Oscar pro Haskella Wexlera, který odolal pokušení a se zvídavostí malého dítěte nezjišťuje, co všechno ta hračka umí), ale rozhodně u něj nekončí. Klasicky, pro podobnost s Hrozny hněvu se chce napsat „fordovsky“ střižené životopisné drama nabízí také asi nejvýraznější filmovou roli Davida Carradinea (čili Bill nebyl jeho první) a bezva hudbu samotného Woodyho. Při jejím poslechu jsem uvěřil, že měla moc stmelit lid a i v těch nejtěžších časech vdechnout život jejich skomírajícím radostem bytí. Guthrieho přínos bývá neprávem napresován do balíčku „inspirátoři Boba Dylana“. Ten chlápek dokázal mnohem víc, než být múzou jistému mnohem slavnějšímu hudebníkovi. Buď věřte, nebo se přesvědčte na vlastní oči. 75% ()
Galéria (87)
Fotka © Metro-Goldwyn-Mayer
Zaujímavosti (3)
- Jedná se o první film vůbec, kde byl při natáčení používán Steadicam. Díky tomu také získal Oscara za kameru. (Vojtas12)
- Postava Woodyho Guthrieho (zde David Carradine) se objevila také ve filmu Arthura Penna Alicin restaurant (1969). (J.A.K.)
Reklama