Naboso

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)

Filmy s Tilem Schweigrem mají jednoznačné označení: perfektní. Pro mě je to Herec, který i kdyby hrál v nějakém braku, tak se na to podívám. Tohle však rozhodně žádný brak nebyl (navíc film sám režíroval). Má to cit, má to kouzlo, má to vtip. Je to Ten film, po jehož zhlédnutí má člověk takový divný pocit v břiše a ještě několik dní poté nad některými momenty ve filmu přemýšlí. Nádhera.. (25.11.2012)

Tenhle film mě dostal. Neobvykle romantická komedie s překrásným hereckým výkonem Johanny Wokalek. Její Leila byla zranitelná a nevinná malá holčička objevující poprvé opravdový svět, zakletá v těle devatenáctileté dívky. Někdo tu zmínil, že chemie mezi ní a Til Schweigerem nefungovala – s tím nemůžu ani trochu souhlasit. Leilino vyznání lásky k Nickovi na konci filmu se u mě zařadilo do mého žebříčku nejromantičtějších filmových momentů...“Tančili jsme. Koupili jsme si spolu lístky na autobus. Jedli jsme zmrzlinu. Spali jsme ve stejné posteli. Koukali jsme na měsíc. A slyšela jsem tlukot jeho srdce...“ (20.10.2008)

Tento film jsem zhlédl ze dvou důvodů: 1) Pro mne stále populárnější Til Schwiger, 2) Po zhlédnutí filmu "Baader Meinhof Komplex" jsem hledal další film, ve kterém hraje Johanna Wokalek, protože si myslím, že jde o talentovanou herečku. Oba dva i v tomto filmu podali dobré výkony a především Johanna W. Film je o muži, který dostane tak silný životní impuls, díky němuž je odhodlán a schopen opustit svůj dosavadní životní styl, přestože jako smolař má dost vysoké ambice. Jeho sen o kvalitním zaměstnání s vysokým příjmem se pomalu rozplývá po setkání v psychiatrické léčebně s mladou dívkou, která byla až do své plnoletosti pod totální direktivou své matky. Tito dva lidé spolu zažívají menší "road movie", která je dokáže překvapivě sblížit. Je to film, který není nikterak náročný, ale citlivé lidi příjemně pohladí. PS: Musím také pochválit dobře zvolenou hudbu. (01.06.2010)

Mimořádný film se zajímavým příběhem, příjemnou doprovodnou hudbou, zvláštními tlumenými barvami a působivým hereckým výkonem bosonohé Johanny Wokalek. Námět možná nebyl originální a film skončil podle předpokladu optimisticky, ale v jednu chvíli jsem měla obavy, že tuto nevšední komedii převálcuje drama. I tak mne snímek upoutal natolik, že ani pozdní noční hodina mě nepřiměla ho přerušit a dodívala jsem se. Snad mohl být o něco kratší. Nelze hodnotit, nakolik chování nemocné dívky odpovídalo jejímu traumatu. Těžko odhadnout chování člověka, který strávil řadu let v uzavřeném prostoru. O tom by mohly podat svědectví jen vězněné děti Josefa Fritzela a jemu podobných zrůd. (07.12.2011)