Desať Božích prikázaní

Ak je divák pripravený stráviť nablýskanú, farebnú, miestami patetickú formu klasických veľkofilmov hollywoodskeho zlatého veku, v tom prípade ho čaká pekný plnohodnotný zážitok. Na rozdiel od iných si myslím, že dĺžka tohto spektáklu prispieva k jednoduchšiemu stráveniu dnes často zaznávanej exaltovanej formy paramountských a iných veľkoštúdiových produkcií. (14.01.2007)

spravne epicke ako na takmer stvor-hodinovy epos hodi, ale zub casu je riadne vidiet. ci uz su to herecke vykony (i ked herci ako heston a brynner su obsadeni skvelo, tazko prehravaju a ked si clovek uvedomy ze rok predtym oscar za herecky vykon dostal brando za film "v pristave" tak uz i vtedy museli posobit smiesne), alebo rezia ktora je dost teatralna. stale to ma vsak sarm a nieco do seba, ale znovu by som si to cele od zaciatku do konca nepustil (i ked ako krovie v telke by mi to vobec nevadilo)... (28.03.2016)

Viděl jsem obrovskou spoustu všech možných adaptací Exodu, minimálně desítku Mojžíšů, ale na Charltona Hestona nedám dopustit. Určitě film působí jinak na ateisty, jinak na křesťany a už úplně jinak na židy, ale svoji sílu a působnost bezesporu pořád neztrácí, ať se na něj díváte slavíce Pesach, Vzkříšení anebo jenom tak. (24.03.2005)

Jeden z vrcholů biblických velkofilmů aneb sandálů pro věřící. Rozpohybované biblické obrazy, které mají jediný účel - aby skrze ně bylo odříkáno to, co všichni už znají nazpaměť. Jednání postav a chování davů nemá podklad v uvěřitelné motivaci a logickém vývoji, ale v biblickém textu. Než aby režie předvedla nějaký zajímavý nápad, spoléhá na masy a monumentální scény a v pár momentech (např. smrt prvorozených) film doslova chcípne. Uznávám, že tyhle příběhy a pojetí mají v kultuře své místo, neboť křesťanům po staletí nestačilo k interpretaci pouhé slovo a především pro ně jsou takové filmy určeny. O téhle potřebě svědčí i fakt, že se jedná o režisérův vlastní remake stejnojmenného filmu z r. 1923. Ale pevně doufám, že i věřící se nad podobným způsobem interpretace budou jednou spíš usmívat. (24.04.2006)

Dva velkofilmy z 50. let minulého století.Dva obrovsky nákladné,legendární a obrazově uchvacující kolosy.Oba s náboženskou tématikou.Na každý z nich si člověk musí vyhradit alespoň čtyři hodiny času.A v obou si hlavní roli střihl Charleton Heston.Společných rysů je celá řada,ale zatímco Ben Hur je dodnes naprosto dechberoucí spektákl,ve kterém jedna nezapomenutelná scéna střídá druhou a za celou jeho monstrózní stopáž jsem se nenudil,Desatero přikázání od svého vzniku neuvěřitelně zestárlo a a v dnešní době už nepůsobí dvakrát dobře.Navíc si nedokážu představit,že bych se na film díval vcelku,už rozdělený do dvou části mi místy připadal až úmorný.Má v sobě několik velmi působivých scén,celé to působí příjemně epicky a obrazově skutečně krásně,navíc je tady skvostný Yul Brynner,který Hestona suverénně přehrál,ale celkově už to prostě není ono.Na významu to ovšem filmu samozřejmě nic neubírá. 65 % (25.04.2011)