Le Serpent

Mysteriózně-geniální hudba "M". Had je neoprávněně "zapomenutým" dílkem svět.filmu s hvězdami prvé třídy.!!! Yul Brynner coby tvrdý východní agent, který roznese nepříjemnou zprávu mezi západními rozvědkami, která má za následek represe uvnitř tajných organizací mnoha států. Pan Fonda hraje amerického agenta, Bogarde britského "Hada" a náš milý Noiret sehrává úlohu podezřelého agenta z Francie.. (09.08.2009)

Brynner jako zběhlý důstojník KGB roztáčí velkou špionážní hru. A já se u ní skvěle bavila. Pouze však do té doby, než jsem si uvědomila, jak málo stačí na zahájení likvidace. A když mi chtěl zákeřný Tavel v podání jako vždy precizně chladného Bouqueta ohrožovat Berthona, začínala jsem zuřit. Na Berthona mi nikdo sahat nebude, na toho ne! Vždyť Noiretovo kouzlo udělalo z Berthona největšího sympaťáka filmu. (30.09.2017)

Po I jako Ikaros jsem sáhl po dalším francouzském politickém thrilleru a plejáda hereckých hvězd v čele  s Brynnerem, Fondou či Noiretem slibovala skvělý filmový zážitek. Ale narazil jsem. V puntičkářské snaze o vysokou míru věrohodnosti Verneuil   příběh doslova vykostil a ponechal jen řeč  strohých složek agentů a jejich případu, mnohojazyčný koncept, velké množství postav, odosobnění atd. Vše podřízeno jedinému záměru, být za každou cenu didakticky přesný. Na soukromé projekci v Langley by se to možná dočkalo i potlesku. Dva hadí zuby bez jedu. (21.12.2021)

Povedena spionazne konspiracni zalezitost - frantici vs amici, Yul Brynner, Henry Fonda, Philippe Noiret, Michel Bouquet... plukovnik KGB se vyda frantikum/amikum s tim, ze jim poskytne info ruskych tajnych sluzeb o agentech ve vladach clenskych zemi NATO, nasledne se rozjizdi velkolepa konspiracni vysirka... hudba by Ennio Morricone je velkym plusem... (22.06.2012)

Kvalitní špionážní snímek s výborným hereckým obsazením ústřední čtyřky (Brynnerovi budiž navíc připsáno k duhu, že nepřehrává ruský přízvuk), který však není tak spletitý, jak by možná mohl být. Inspirace Philbyho aférou (potažmo cambridgeskou čtyřkou/pětkou) je zřejmá, pokud jste o ní kdy slyšeli. Velká část filmu navíc působí jako reklama na to "jak vlastně funguje zpravodajská služba", což ovšem není na škodu, zvláště když je tento přístup tak krásně vypointován ve scéně s Araratem. Výjimečně bych moc nevzýval Morriconeho hudbu, protože spíš než o "komplexní soundtrack" tu jde hlavně o jednu (úžasně "chřestýšovitou") znělku. Je ovšem nadmíru škoda, že celým snímkem neprostupuje taková sychravá atmosféra, jakou má finále na německo-německé (checht) hranici. (10.07.2015)