Devět písní

Sledování Devíti písní je velmi smyslovým zážitkem. Na rozdíl od většiny místních kritiků to však nemyslím jako pejorativum. Odvážné sexuální scény sice zkoumají hraníce toho, co film unese, aniž by byl považován za ryze erotickou podívanou, ale k emoční vyprázdněnosti porna mají daleko. Naopak, divák se skrze ně učí vnímat (domnívám se nově ve filmovém médiu) emoční vzhtah hlavních představitelů. A právě v tom tkví formální zajímavost Winterbottomova snímku. Písňové paralely - ačkoli ne tak důsledně - byly využity už mockráte předtím, ale sex jako návod ke čtení ne. (28.08.2010)

Možná příště bez toho kondomu... s rajcovnějšími figuranty, na lepších koncertech a bez přednášek o Antarktidě... nebo prostě jen víc koksu... Takže na shledanou v úplně jiném filmu. Vyloveno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako č. 12 - erotický film. (11.06.2015)

Na tento Winterbottomův projekt (nerad bych tu používal slovo film) mám podobný názor jako na Allenův pokus Melinda a Melinda. Stejně jako mi přišlo nefunkční prostřídávat komedii s tragédií, mi takové přišlo i střídání záběrů z koncertů aktuálně letících hudebních skupin s pornografií. Alespoň to má snesitelnou stopáž. (08.07.2005)

Režisér Winterbottom se nechal slyšet, že tento film natočil proto, že mu vadí, jak se romantické filmy vyhýbají zobrazování sexu. Rozhodl se proto prozkoumat, jestli se dá příběh vztahu dvou lidí vyprávět právě jen pomocí naturalisticky zobrazeného sexu. No a upřímně - asi nedá. Suchým racionálním pohledem jde skutečně jen o lepší porno s hezkými písničkami mezi jednotlivými ,,čísly". Za normálních okolností bych asi takové dílo strhal jako typický art-shit, který si hraje na hrozně zahloubané dílo řešící zásadní otázky existence a přitom přinášející jen bezduché prasárničky. Ale já si to jaksi nedovolím, protože - čert ví čím to je - tento film se mi vlastně líbil a dlouho jsem na něj musel myslet. Má velmi zvláštní, intimní, křehkou, ,,voyerskou" atmosféru; otevřené milostné scény nepůsobí samoúčelně, přestože jde prakticky jen o ně. Slouží jako škvírka, kterou se díváme dovnitř jednoho obyčejného vztahu, až máme pocit, že o těch dvou lidech víme skoro všechno. A když se pak rozejdou, docela to zabolí... Tak že by se nakonec vyprávět výhradně sexem přeci jen dalo? (30.08.2014)

Rogue neposlouchejte, písně od Primal Scream, Black Rebel Motorcycle Club, Dandy Warhols nebo Michaela Nymana přece nemůžou být průměrné. Ani s tím "péčkem" to není tak žhavé, je natočeno něžně a v dobrém slova smyslu obyčejně. Michael Winterbottom si zaslouží body za odvahu, téma ohlédnutí za vztahem dvou lidí dokázal uchopit mnohem zajímavěji než třeba Francois Ozon v 5x2. A film má příjemnou stopáž (kdyby se jmenoval třeba jen "12 Songs", už bych musel jít s hodnocením dolů). (18.03.2006)