Uvnitř tančím

Rory O'Shea vozíčkáře nutil dělat, co dělat nemohou. Nesnažil se tančit uvnitř, ale navenek. Český překladatel to popletl. Moc moc nám chtěl film asi říci, že má smysl žít i s tak závažným postižením. Jaká je to (skoro) neustálá sranda. Zase tedy hlavně navenek, ne uvnitř. Ale kýčně. S ironickými hláškami. S nenaplněnou láskou, jež ve mně vyvolala takové pocity jako pohled na samečka yorkshirského teriéra, který se sápe na trpělivou, leč poněkud znuděnou fenu německého ovčáka. Nepoplakal jsem si. Slabé ***. (02.06.2010)

Komediální drama o přátelství dvou vozíčkářů mi udělala velkou radost. Výborná hudba, skvělý scénář a hlavně herecké obsazení si zaslouží zvláštní vypíchnutí. Pustil jsem si to hlavně kvůli Jamesi McAvoyovi. Nezklamal. Je úplně geniální a ty jeho hlášky a životní optimismus by rozesmály i naprostého suchara. (18.07.2009)

X-Men: První třída není jediným snímkem, v němž se James McAvoy objevil v roli sympatického borce na kolečkovém křesle. Před osmi lety si skotský lamač dívčích srdcí střihl roli sobeckého volnomyšlenkáře Roryho O´Shey, jemuž jeho nejbližší kamarádi denodenně pomáhají překonávat fyzické trauma, co otupuje mysl a ničí duši. Počítejte si sami, kolik doma při sledování padne papírových kapesníčků! (07.01.2014)

Tento film má obrovský náboj, Rory srší neskutečnou chutí do života, který si užívá plnými doušky každou nanosekundu. A po jeho boku začne touhou po opravdovém životě trpět i Michael. A já musím přiznat, že je to nakažlivé. Celý film byl nakažlivý fantastickou chutí na život. Moje duše tančila s Rorym. (10.09.2011)

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)