Uvnitř tančím

Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H. (09.12.2011)

Krásný film o jednom rebelujícím handicapovaném, který se rozhodne nebýt závislý na domově pro invalidy a společně s podobně postiženým kamarádem poznat život za zdmi. Hon za "nezávislostí" a svobodou okořeněný břitkým humorem a nepřekonatelným charismatem McAvoye. Není to tak úplně typický doják, protože se alespoň zpočátku nebere až tolik vážně. To je na "Inside I'm Dancing" bezesporu tím největším kladem. Ke konci trochu sklouzne zpátky k zajetým kolejím srdceryvných a ubrečených filmů, ale to se dalo čekat již od přečtení obsahu. Navíc potěšila přítomnost Romoly Garai. (02.03.2011)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)

Vlevo ode mě se brečelo, vpravo se obdivoval plakát Slipknot na zdi Roryho pokoje, uprostřed já: střed všech emocí a tančící uvnitř. Zjistil jsem, že nejde o pocit totální skleslosti, který by vás měl utvrdit v názoru, že lidi na vozíčku těžší to maj, ale o pocit vůle k životu a k pochopení. Ti dva klucí neměli to, co chtěli (jeden svobodu, druhej vysněnou lásku), ale jejich přátelství bylo, díky bohu, pevný jako skála. Ten film možná balancuje na hranách kýče, ale taky je kurevsky silnej. A právě v tom mém střdobodu, v tom závěru, kdy se všechno kupilo, jsem si řek, že uvnitř tančím! (05.12.2009)

Tak často ten film na Cinemaxu dávají, že se z něj stal hned 101. nejlepší. Dle mého názor, neprávem! Zase takový bomba to není. Nejen, že je to místy nezáživné, ale to vydírání je nepřehlédnutelné. Hvězdičku za jakš takš slušného McAvoye, druhou za název a tu třetí jen tak, abych nevypadal jako úplný bezcitný hovado. (15.04.2008)