Uvnitř tančím

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)

Jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem v poslední době viděl. A není se čemu divit! Něco tak silně emocionálního pochází prostě z jedné z nejlepších (ba i nejlepší) produkcí - britské. Odjakživa říkám, že Briti dokážou skloubit hodně věcí najednou a přitom nedopustí, aby se z toho stala nepřehledná motanice. Příběh dvou tělesně indisponovaných mladíků, kteří ikdyž nemůžou chodit, tak se snaží žít svůj vlastní život. Život, ve kterém se nechtějí řídit zbytečně svazujícími pravidly. Rory je opravdu svérázný charakter, který se skvěle doplňuje s "uťáplým" Michaelem, jemuž změní celý svět "vzhůru nohama". Žijí si svůj život bez pravidel, ale každý ví, že tohle i při nejlepších podmínkách nelze. Co se obsazení týče, tak tleskám a to hodně. McAvoy i Robertson se do rolí opravdu vžili a působili více než přesvědčivě. A Garai působila příjemně a nebyla to žádná hysterická fiflena. Námět je, jak už jsem říkal, působivý a silný a zvládnutý byl, co si myslím já, skvěle. A hudba byla opravdu pastva pro uši, hlavně úvodní a závěrečná skladba. Zkrátka další produkt "britské elegance", který na mě zapůsobil ve všech směrech, neatakoval mě zbytečnými blbostmi a vůbec mě nenudil. "Uvnitř spokojeností tančím"! (04.05.2010)

Rory O'Shea vozíčkáře nutil dělat, co dělat nemohou. Nesnažil se tančit uvnitř, ale navenek. Český překladatel to popletl. Moc moc nám chtěl film asi říci, že má smysl žít i s tak závažným postižením. Jaká je to (skoro) neustálá sranda. Zase tedy hlavně navenek, ne uvnitř. Ale kýčně. S ironickými hláškami. S nenaplněnou láskou, jež ve mně vyvolala takové pocity jako pohled na samečka yorkshirského teriéra, který se sápe na trpělivou, leč poněkud znuděnou fenu německého ovčáka. Nepoplakal jsem si. Slabé ***. (02.06.2010)

Slzy. Dostanou se nám do očí z lítosti nad handicapovanejma lidma, nebo že i handicapovaný dokáže svým způsobem vyjádřit emoce? Věřte, že je to ten druhý případ. Film si na nic nehraje a nenutí vás litovat. Ukáže vám jejich pohled, že i oni jsou stejní jako my. Bojují s životem a překonávají překážky líp než vy. Do života nám vstoupí mnoho lidí. Někteří na delší dobu a někteří jen krátce. Přesto všichni do vás zaryjí nesmazatelnou a pozmění vás. Ve filmu Inside I'm dancing je názorná ukázka, jak vás jeden člověk dokáže vytáhnout s nudného stereotypu a ukázat vám svět z lepší stránky. Vůbec nelituji toho, že mě několikrát během filmu tekly slzy z očí, proč bych se taky měl bránit. Režísér se o to snažil a to že divák u film má slzy v očích je důkazem, že opravdu umí. (11.08.2008)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)