Nepohodlný

Zjistit, že vaše žena byla zabita poté co strávila noc v hotelu s jiným mužem, ještě nemusí být to největší a nejhorší překvapení ..... . Film na závažné téma je vyprávěn velmi poutavě a drsně (pravdivě ?) poukazuje na praktiky farmaceutických firem, které jdou v mnoha činech ruku v ruce s těmi zbrojními. F. Meirelles se svého úkolu zhostil na výtečnou a film na mě udělal hlavně svojí výpovědní hodnotou mnohem větší dojem než Město Bohů. Velmi dobře odvedená práce! (05.12.2006)

Obsahově důležitý i s několikaletým časovým odstupem, bohužel formálně však naprosto selhávající. Zmatečná chronologie příběhu celkem nudí včetně ruční kamery. Racheliny úsměvy ve flashbacích jsou kouzelné, nikoliv oscarové...Takže celý ten chaotický a nezáživný kolotoč konspirací, vydírání, nevěry a vyšetřování je z mého pohledu jen dalším příspěvkem do sbírky snímků s nápisem "promarněný potenciál". (23.07.2021)

I přesto, že tohle není film určený pro mě a i když jsem se chvílemi dost nudil musím uznat, že se jedná o nadprůměrné drama. Neříkám výborné ani geniální, k tomu pá Nepohodlný, alespoň v mých očích daleko. Příběh je zpočátku dost zamotaný a i když se postupem času zjednodušuje, tak jsem měl neustále pocit, že nevím co se na plátně děje. Až po polovině filmu jsem prokoukl a vychutnal si kvality. Těmi jsou výborná kamera, která jakoby vypadla Paulu Greengrassovi z oka a výborné herecké výkony jak Fiennese, tak Rachel Weisz. Škoda, že se nepodařilo vytěžit víc napětí, obzvláště z rádoby honičky v africké poušti. (18.10.2006)

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)

Vzhledem k tomu, že se tvůrci snaží o až přílišnou realističnost, to paradoxně ztrácí grády právě tam, kde musíte u filmového příběhu trochu přitlačit. Když jsou nám osudy postav podány div ne formou televizních zpráv nebo reality show, nemám s nimi takový prožitek a spoluprocítění, jako kdyby to bylo natočené jako normální film s obyčejnou strukturou vyprávění. (31.03.2012)