Nepohodlný

Docela působivý politický thriller o praktikách farmaceutických společností. Vynikající kamera, která snímá skoro až dokumentárním stylem. Hlavním kladem filmu jsou ovšem prvotřídní herecké výkony. Ralph Fiennes dostal po delší době konečně roli, ve které se mohl naplno předvést a to také udělal. Ještě lépe však ovšem svoji roli zahrála Rachel Weisz, která zde podala bezpochyby svůj životní výkon a Oscara dostala zaslouženě. Film se mi tedy vcelku dost líbil ovšem ke konci už ztrácí své tempo a konec je velice natahovaný. Na scéně se objevují další a další nové postavy a ke konci už jich až moc. I tak je to ovšem film velice působivý a za velice silné 3* (14.03.2006)

Jedno z nejlepších drama poslední doby dojíždí na délku, která není vyplňena potřebnou dávkou kvality. Ze začátku se dozvídáme vše o vztahu obou manželů a zjistíme velmi zajímavé věci. Vše postupně graduje ke konci, který se dá pochopit a je slušně zvládnutý. Kdo je nepohodlným, zůstane jím navždy. Krásná práce kamery a režie otce Města Bohů Fernando Meirellese. Nutnost pro každého kdo miluje politická spiknutí a rád celý film přemýšlí jak to vše bylo. (19.02.2006)

Velmi kultivované drama přecházející do uměřeného thrilleru. Hlavní představitel si nehraje na supermana a vše probíhá velice střízlivě, uvěřitelně, aniž příběh ztrácí na zajímavosti a napětí. Navíc se z filmu dovídáme to, co dávno tušíme, že farmaceutické firmy vytvářejí nemoci, epidemie a pandemie podle toho, pro jaký lék zrovna potřebují získat odbyt. V Africe, kde, což také tušíme, se ztrácí většina humanitární pomoci jinam, než kam směřovala, a Afričané slouží za pokusné králíky, všechno toto probíhá mnohem křiklavěji. (18.07.2009)

Velké farmaceutické společnosti, předražené léky testované na lidech, britská vláda – komplikovaný cyklus, ve kterém se točí příliš mnoho peněz na to, aby jej nějaký pěšák dokázal zastavit. Skutečně? Bohatí bohatnou, chudí se stávají chudšími, chudší nemocnými, nemocní umírají. Koho to zajímá? Nikoho. Koho by to mělo zajímat? Všechny. Nepohodlný narozdíl od Syriany netrpí roztříštěností, ač je rovněž složen z mnoha fragmentů a lze jej vnímat jako dva filmy v jednom. Silně humanistický náboj režiséra svádí k používání kapku vyděračštějších prostředků, které se sílící intenzitou bohužel ztrácejí na přesvědčivosti. Příkladem takové scény je „konec prvního filmu“, po Justinově návratu do Londýna – bylo tohle nezbytné? Rovněž kamera, ač je místy geniální, působí příliš agilně v místech, kde bych osobně uvítal poklidnější přístup. Škoda, že scénář nebyl koncipován tak, aby nabídl Weiszové prostor v průběhu celého filmu, ne primárně v jeho první polovině, její Tessa totiž příběh nevídaným způsobem oživuje a dává tu nejsilnější motivaci, proč bojovat dál. Nebuďme tedy jenom opatrnými zahrádkáři, tvář světa může pozměnit každý. Alespoň tomu pro tento okamžik věřím, za což si Meirelles zaslouží uznání. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, k212, mm, Beky, Kali4, wipeout (10.05.2007)

Společensko-kritické drama zasazené do prostředí subsaharské Afriky, kam bohaté země rády vyvážejí svůj odpad a své problémy. V zásadě nepovažuju filmový motiv za přehnaný, byť je nutné zdůraznit, že nasazovat oslí hlavu farmaceutickým firmám není vždy moudré. Výzkum nových léků je zatraceně nákladná a nejistá záležitost, takže např. široce rozšířené jánošíkovské představy o tom, že by společnosti své výrobky měly distribuovat nejlépe zdarma, by vedla ani ne tak k poklesu zisku (ten by si firmy zajistily jinak), jako spíš k zastavení vývoje nových léků. Pokud jde o obcházení přísných bezpečnostních opatření při výzkumu, na jejich omezení mají často zájem sami pacienti, aby se zkrátila doba čekání a pomoc přišla včas. Zatímco Ralph Fiennes je jako herecký chameleon ve své roli přesvědčivý a sledovat ho je místy opravdu radost, naráží Rachel Weisz na limity svých hereckých možností a chemie mezi manželským párem nefunguje podle mě tak, jak by měla. Mám problém i s chováním filmových hrdinů, např. závěrečný akt rezignace a pasivního čekání na popravu jaksi nedává smysl. Je to slušný film, ale o čtyřech hvězdičkách jsem ani jednou nezauvažoval. Kromě výše uvedeného by si film zasloužil i kritičtější střih - z těch 130 minut by šlo minimálně 15 snadno obětovat. Celkový dojem: 60 %. (26.01.2013)