Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(viac)Recenzie (97)
Dudlajdá... Pro některé manželské páry by zjevně bylo lepší jet rovnou do Pr... %-[] . . . Jinak je to celé sice taková svěží a v textu vskutku vypointovaná a mile odehraná, ale televizně lajdácky a s přebrepty vyrobená rutinní bakalářština... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách bakalářských, hodnocení po repete 2.11.2011 na >jalové jedničce< 499., komentář zde jako devětadvacátý - 2.11.2011) ()
To byl zase jednou koncert. Scénář Cesty do Rokycan napsal odborník na vztahy (snad všeho druhu) Miroslav Plzák, a tak se není proč divit, že všechny ty neodolatelné dialogy znějí tak opravdově. Řeší se tady, jestli se pojede do Rokycan, nebo do Sedlčan, jestli se mají manželé rádi rádi, nebo rádi neradi, a celá ta řadu dní trvající hádka Vladimíra Menšíka a Ivy Janžurové ze všeho nejvíc připomíná jakýsi druh zápasu beze zbraní. Paráda. ()
Tak takhle nějak si představuju televizní jednohubku pro běžného diváka. Manželé zahráni naprosto uvěřitelně, jedna hláška za druhou. 40minut příjemné zábavy a přitom natočené za pár kaček v kulisách dva plus káká.Kam se hrabou všechny díly růžových ordinací a jak je proti tomu do očí bijící koncentrace trapnosti v seriálu typu Ulice a spol. Bohužel, byť žena, musím se pokorně ztotožnit i s touto Menšíkovou hláškou: "ženský jsou příjemný, ale přeci jenom tady v tý signální soustavě mají nějaký zádrhel..že když nemaj argument tak plácnou co plácnou,ale pak to plácaj tolikrát, že už tomu věřej samy, že už to je pravda"...ano a tak to přesně probíhá i u nás doma:) ()
Časy, kdy komediální um Menšíka s Janžurovou utáhnul čtyřicet minut prakticky u jednoho stolu……I když bylo by určitě nefér ubírat zásluhy slovům, které hercům do úst vložil scénárista Miroslav „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ Plzák. Konverzační three men show o řešení nevyřešitelného, která na malé parketů tančí jako o život. Tahle kombinace nemohla zklamat. ()
Já tyto malé televizní komedie ze života přímo miluju. Je v nich ten správný laskavý humor, který je potřeba a který se dnes už ve filmech velmi těžko hledá. Úžasný koncert našich legendárních herců. Dialogy perfektní. Všechno, co se tam řešilo působilo opravdově. Nic nebylo vyumělkované. Takže se s tím vším může divák velice lehce stotožnit, což je samozřejmě taky velké plus. ()
Reklama