Putovanie tučniakov

Mám rád přírodu,mám rád zviřátka, mám rád tučňáky pro jejich srandovní chůzi, ale ne zase natolik, že bych je musel sledovat 90 minut. Jenže.. Jenže když se něco povede, má to svoje osobité kouzlo, tak i já těch 90 minut rád vydržím sledovat ty „dvoubarevné“ postavičky a jejich „všední nevšední“ život. (13.11.2005)

Hmm čekala jsem, že to bude přeci jen trochu víc.... dokumentární. Tahle pohádka na divoko, kde se dozvíte tak maximálně, že jde o tučňáky císařské mě teda zrovna nenadchla. A přitom to jde! Co třeba Africké kočky: Království odvahy nebo Království Surikat: Příběh začíná. Tohle až moc infantilní pojetí mě prostě nijak nenadchlo. Každopádně věřím tomu, že dětem tak do dvanácti, se Putování tučňáků líbit může. (13.08.2014)

Úžasná pastva pro oči... Smekám před kameramanem, že v takových polních podmínkách dokázal něco tak dokonalého. Trochu mě ovšem rozhodil záměr tvůrců doplnit děj komentářem mužského, ženského a dětského hlasu jako že "za tučňáky" - ta snaha po sentimentální roztomilosti mě dost rušila. Ale viděla jsem to zatím jenom v české verzi. Tiše doufám, že ta původní snad není tak šílená. Zajímavá hudba. (27.03.2009)

Tento dokumentární snímek má pro mě propastný rozdíl v jeho dvou verzích - ta francouzská verze s hudbou Emilie Simon (tuhle verzi jsem viděl v kině) mi moc neseděla. Ovšem americká verze (i když mě svrbí prsty psát, že něco amerického přebilo něco francouzského) s hlasem Morgana Freemana a nesmírně citlivou hudbou Alexe Wurmana (která tam pasuje jak tučňák na Antarktidu) učinila teprve z tohoto snímku ten pravý požitek. Okamžitě to vystřelilo soundtrack Alexe Wurmana do mých TOP soundtracků. (26.04.2010)

Putování tučňáků. Námluvy tučňáků. Páření tučňáků. Informace o životě tučňáků. Hladovění tučňáků. Snesení vejce a další hladovění tučňáků. Další putování tučňáků. Výchova mláděte tučňáků. Další putování tučňáků. Možná to je podivné, ale nemám proti tučňákům vůbec nic, přestože jsem viděl tenhle film. Za něj totiž nemůžou tučňáci, ale tvůrci. Jenže forma dokumentu je strašlivá. A tím nemyslím jen přepoetizovanou vizuální stránku nebo hudbu. Ten pseudosmyšlenej příběh, do kterýho tučňáci ještě i občas mluví, to je trapárna na entou. A pak taky, že je to delší aspoň o hodinu přes únosnou míru. Záběry jsou sice efektní, ale je jich příliš mnoho a na jedno brdo. Tohle je můj zevrubný popis celého příběhu: sníh, tučňák, sníh, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, sníh, tučňák, sníh, tučňák, sníh, tučňák, led, tučňák, sníh, sníh, sníh, nějaká akce (tučňák stoupl na led a spadl do sněhu), tučňák, sníh, led. Kdyby to pojali jako normální, co nejobjektivnější dokument a hodně omezili ty "umělecký" záběry a smazali to trapný zasazení do příběhu (Budu vám vyprávět příběh Viliama Tučňáka. Historikové řeknou, že jsem lhář, ale...), tak by to byl výtečnej dokument. Ale takhle je to nudná a trapná slátanina, kterou zvládnou jenom nejtvrdší povahy a to ještě po celkové lobotomii či alkoholizaci mozku. Nejsem co se týká dokumentů nijak přehnaně konzervativní, ale co je moc, to je moc. A tohle je přesmoc. (04.10.2006)