Raketa na Měsíc

Vlastně typické béčkové sci-fi z 50. let, jedno z mnoha. Jsou pravda i horší, ale přesto je Raketa na měsíc slabý podprůměr. Navíc postrádá jakékoliv polehčující okolnosti které dělají například z filmů Edwarda D. Wooda Jr, tak kultovní filmy jaké jsou (Raketa na měsíc není ani zábavní, ani není natočená s oním úžasným entuziasmem, bohužel ne každý béčkař je Ed Wood.) Od Richarda E. Cungy je přecijen lepší "Frankenstainova dcera" a ani ta není alespoň průměrným filmem. (28.01.2010)

DON'T THINK, HONEY! JUST BE BEAUTIFUL! Teda už vím, proč dr. Dirk tak strašně spěchal na měsíc. Nádherné ženy, výborný catering a samice Alpha, která si bohužel své krutovlády příliš neužila. Nejvíc mě mrzela smrt krásné Lambdy, kterou sežral lunární pavouk. Za její smrt mohl ten pitomec Gary, který za svou hamižnost zaplatil cenu nejvyšší. Ano, cenu života. Skalníci ho vylákali ze stínu na slunce, kde v obrovské agonii uhořel. Závěrečná telepatická bitva Zema vs. Alpha byla zdrcující a Steve díky ní mohl uprchnout z již téměř nasazených manželských okovů sexuální mašiny Alphy. Film není o moc jiný než podobné filmy tohoto ražení a tak si nízké hodnocení vysvětluji tak, že ho vidělo díky televizi větší množství lidí, kteří by si jinak k němu cestu nenašli a tím pádem nebyli připraveni na to co přijde. (12.02.2017)

Raketa na Měsíc je typickým zástupcem béčkového sci-fi filmu z 50. let minulého století. Děj (nepříliš komplikovaný, velmi předvídatelný, ale neskutečně roztomile naivní) obsahuje všechny tehdejší klišé žánru, máme zde „pološíleného“ vědce, co si doma na dvorku montuje raketu, aby s ní při nejbližší příležitosti odfrčel na Měsíc, jeho, z větší části nedobrovolnou, posádku tvoří inteligentní drsňák, sličná snoubenka a dokonce dva kriminálníci. Naši chrabří astronauti, naleznou na zemském trabantu, nepřekvapivě, zbytky humanoidní feminní civilizace, přičemž se jim budou pod nohy plést i měsíční monstra skalníci a temníci (zarážející podobnost s lidským pavoukem, je čistě náhodná). V první řadě musím složit hlubokou poklonu ČT, za odvahu zařadit podobný film do programu. Nestává se příliš často, aby veřejnoprávní televize vysílala nízko-rozpočtové, polozapomenuté sci-fi snímky, které dnešního diváka drtí svou naprostou nevědeckostí (rozuměj nesmyslností), na druhé straně jej okouzlují dokonalou naivitou. Je toho spousta co filmu vytknout, od náboru posádky, až po chůzí pozemšťanů na měsíci. Nutno však podotknout, že Raketa na Měsíc vznikla jako výplň do dvojprogramu autokin, které z valné většiny navštěvují tokající puberťáci o jejichž znalosti astrofyziky, lze úspěšně pochybovat. Před režisérem Richardem Cunhou nestál zrovna lehký úkol, jak s minimem prostředků natočit (za 65 tisíc dolarů žádný velký zázrak nepořídíte, byť v 50. letech se jednalo o standardní rozpočet podobných výtvorů), navíc s nepříliš sofistikovaným scénářem (několik styčných bodů s Flash Gordonem) v ruce, natočit alespoň trochu koukatelný a zábavný snímek. Dle mého názoru, nikomu jej nevnucuji, se mu to podařilo, i přes nepříliš kvalitní herecký ansámbl, pronášející stupidní dialogy a lekající se hadrového pavouka na špagátech, které jsou navíc ještě k tomu vidět. Na druhou stranu snímek nepostrádá tempo a solidní hudbu Nicholase Carrase. (11.04.2015)

Raketa na Měsíc připomíná tak trochu Wellsův román První lidé na Měsíci. Konstruktér rakety, kolega se snoubenkou a dva uprchlí trestanci se vydají na dobrodružnou pouť k naší oběžnici. Bohužel Dirk Green, který raketu postavil a vše naplánoval, během cesty tragicky zahyne. Na Měsíci čekají na dobrodruhy kamenní lidé, obří pavouk a modravé krásky se svojí vládkyní Lido. Ty žijí v hluboké jeskyni mající kyslík, který však rychle ubývá. Chtějí se tedy zmocnit pozemské rakety a najít si jinou planetu. Pozemšťané naštěstí najdou mezi dívkami spojence. Laciné, barvotiskové, legrační. Jeskynní lidé k popukání, pavouk místo hrůzy způsobí záchvaty smíchu, i když se s chutí zakousne do krčku ječící krásky. Nejefektnější je spálení sluncem až na kost. Oddechová záležitost pokud víte, do čeho jdete. 2,5* (14.03.2020)

Nejde o nedokonalé triky, se kterými se nikdo moc nepáral a jejichž úroveň odpovídá spíš třicátým než padesátým létům minulého století - nabízí se srovnání třeba s tvorbou Karla Zemana, který svůj "Vynález zkázy" natočil shodou okolností taky v roce 1958 a jehož "Cesta do pravěku" vznikla dokonce už v roce 1955. Ale to není nejdůležitější, to se dá omluvit - kromě jiného záleží i na množství finančních prostředků, které jsou zrovna k dispozici. Nejde ani tak o značně naivní a hloupý scénář - od začátku je zřejmé, že se nebude jednat o nějaké převratné veledílo, ale o čistě oddychovou záležitost. Jenomže režie je naprosto katastrofální - a tím pádem je všechno v háji zeleném ... popřípadě někde úplně jinde. (29.01.2010)