Burnt Offerings

Slušný duchařský horror na klasické téma "rodinka, co se nastěhuje do prokletého domu." Kromě zvolna budovaného napětí a působivé hudby se snímek soustřeďuje na ústřední manželský pár. Tentokrát to totiž není jen milující otec a muž, jenž se propadá do občasného šílenství a paranoie, ale zdá se, že je neviditelným zlem posedlá i manželka. Oliver Reed je opět skvělý, ale zdatně mu sekunduje i filmová partnerka Karen Black, jejíž nejpůsobivější part přijde v samotném závěru. Jedinou fail je tak dvouhodinová stopáž. Její první polovina se neuvěřitelně vleče, naštěstí o to větší dramatičnost v sobě ukrývá ta druhá... (70%) (23.02.2011)

Vidíme tu meniacu sa psychológiu postáv, vždy z dobre naladeného otca, začína byť násilník, z matky, ktorá bola šťastná a sálala s nej radosť, bola s nej rázom veľmi uzatvorená žena, ktorá ma v očiach, že niečo skrýva, z tety čiperky, veľmi unavená osoba a to všetko sa udialo po vstupe do toho, nie moc prívetivo vyzerajúceho domu. Tak tu je silno zobrazený rozklad jednej osobnosti, ktorá je nahradená inou, oveľa horšou osobnosťou. Je to silno psychologicko mysteriózna snímka, ale ktorá ma strašne pomalí rozbeh. Rozpad rodiny je tu zobrazený do najmenších detailov. Je tu viacero pokusov o atmosféru a hlavne pri konci filmu, tie pokusy boli pretavené do silnej strašidelnosti a aj napätie tu bolo, ale nie v takom množstve, aké som čakal. Ale logicky tento film bol úplne mimo. Ale najviac ma rozčúlil fakt, že tu niesu duchovia, ale len ľudia v psychickom rozpoložení. Scenár mohol byť aj prepracovanejší. Dávam 3*, ale zo silným sebazaprením. (02.08.2015)

Rodina v autě projíždí lesem a míří k domu, který si chce na léto pronajmout. Je krásný slunný den, tak proč zní temné smyčce, proč obrazy v teplých rozzářených barvách doprovází zlověstná hudba (Bob Cobert)? Dům s neupraveným okolím a zarostlou zahradou připomíná zvenku antické muzeum, zevnitř pak zaprášenou starožitnost. Majitelé nájemníky ujistí, že kromě staré paní v podkroví se o nic starat nemusí. Dům se o sebe postará sám....v téhle chvíli rodina ještě netuší (nebo snad někdo z nich ano?), jak pravdivá to budou slova. Většina obrazů - interiéry, zpustlý hřbitov, naplněný bazén, rozkvetlý skleník - je v mlžném oparu, mnohé se blíží plátnům impressionistů. Film není příliš strašidelný, ale má tísnivou atmosféru a celým snímkem se vine rudá nit neklidu a tajemna. Spíše mysteriozní thriller, než horror. Některé scény jsou až mrazivé - souboj Elizabeth (skvělá Davisová) se smrtí či stojící hodiny, které se rázem všechny rozejdou a jejich rafičky skočí na půlnoc. Výborné herecké výkony Reeda i Blackové (jej, jak jí slušely vodou splihlé vlasy proti té příšerné trvalé) jsou velmi uvěřitelné - jejich postavy procházejí děsivými proměnami. Žádné bubáky nečekejte (což je nakonec dobře), napětí je v něčem jiném (třeba působivý černobílý sen o pohřbu). V jisté chvíli jsem si říkal, že by se hodilo více mrtvol...naštěstí to nebyl ještě závěr filmu... (11.01.2014)

Zlatý věk pravých a nezkažených hororů se nezapře. Další klenot do rodiny mezi filmy jako je Osvícení, The Haunting (1963) a jim podobné. Další z mnoha důkazů, že k hororům netřeba vysoké rozpočty, filmové efekty, litry krve ani filmařsky vytvořená strašidla. Burnt Offerings přiměje diváka stát se členem rodiny, která si pouze chce užít léto v klidu a pohodě. Moc bych toto s Kingovým Osvícením nesrovnával, neboť to vyšlo literárně až po releasu tohoto filmu v roce 1977. Sice jsem se nebál, ale těžko cokoli vytknout. Zkrátka horor, jak si ho představuju. Osobně mě dostala scéna, jak Oliver "proximo" Reed začne topit toho kluka a s jakým chladnokrevným výrazem mu nasadí kravatu a násilně ho drží pod vodou. To, byť jako diváka, Vás přiměje nehtama zarejt do křesla a kdybyste měli tu možnost, tak mu ustřelit hlavu. Klobouk dolů. (15.01.2011)

Sedmdesátá léta horroru přála a Burnt Offerings je toho dalším důkazem. Od počátku mistrně budovaný příběh rodiny, která si na léto pronajme starobylé sídlo, se kterým není všechno tak úplně v pořádku, originalitou zrovna nezáří. Ale ono to vlastně vůbec nevadí, protože v tomhle kousku jde hlavně o atmosféru, která každou vteřinou houstne a houstne. Občas ji protne nějaká ta infarktová situace, jejichž vrcholem je jistojistě závěr. V zásadě mě nenapadá, co bych filmu vytknul, možná občasné drobné zaváhání v i tak pomalém tempu, ovšem to není nic, co by mé nadšení zmrazilo. Strach zas jednou prostoupil mé rychle stárnoucí tělo. Doporučuji! (23.07.2009)