Golfová palica

„Podľa mňa to nie je zlý človek.“ Kim Ki-dukovi väčšinou bývajú scenáre ukradnuté a že je to umelecký zámer, to je mi jedno. Napriek tomu niekedy motyka vystrelí a jeho príbeh ma zaujme (SAMARITÁNKA a najmä geniálne JAR, LETO, JESEŇ, ZIMA... A JAR). No aj tak si pred každý jeho ďalší film sadám s kŕčmi v bruchu a často oprávnene (LUK). GOLFOVÁ PALICA sa vydarila tak pol na pol. Prvá polovica takmer výborná. Sympatickí herci, šialený nápad s neželanými návštevami. Absenciu odpovedí (prečo to mladík robí?) beriem ako plus. Bohužiaľ, v druhej polovici zábavného, originálneho, šokujúceho i poetického filmu, sa režisér stráca v bizarnom deji-nedeji a posledná veta o „snovom svete“ to už nespasí... Ste si istí, že bývate doma sami? (29.11.2008)

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. (22.11.2008)

Můj první Ki-duk Kim. O tomto režisérovi jsem slyšel hodně, tak jsem byl zvědavý, jestli se mi bude líbit. A světe div se, celkem i jo. Ze začátku jsem si říkal, že tohle vypadá zajímavě, postupem času mě to začalo nudit. Jenže pak přišel závěr, kde mě jedna věta zcela odrovnala. A já pochopil. Nemám co víc, bych napsal, snad jen - 80 %. (22.04.2010)

Krásný, posmutnělý, ale současně nadnášející film. Snímek, který pomalu tiká ke svému závěru... tak, aby v jeho posledních chvílích nejen odkryl před divákem důvod svého názvu 3-IRON, ale překryl všechen smutek a naplnil diváka ohromnou dávkou smíření a naděje. Snímek, který pro mě více něž jakýkoliv jiný film, prezentuje princip neublížení - přijít, nic neničit, vrátit jiným způsobem to, co si beru, přistupovat k druhým jako k lidským (tudíž křehkým) bytostem atd. Vše je navíc předloženo tak poetickým, křehkým a filmařsky čistým způsobem, že mě ten film prostě dostal. Shrnuto a podtrženo: Nádherné, posmutnělé a zároveň plné naděje a (byť s chvílemi násilí) plné klidu a smíru. (02.08.2005)

Každého vnímavého diváka tento film jistě okouzlí. Je to zážitek sledovat film, kde dialogy skoro nenaleznete, jen sledujete reakce, pohyby a gesta postav a je to vše neuvěřitelně zábavné. Důležité byly pohledy kamery, ale Kim Ki-duk si s tím parádně vyhrál a kamera je úžasná. I po několika měsících co jsem film viděl mám film stále před očima a jen smekám Kim Ki-dukovy. Čistota, krása, smutek, to vše jsem pociťoval a byl pohlcen od začátku do konce, nemohu jinak než dát 5 hvězdičkové hodnocení... (17.03.2007)