Misia na Mars

Akční "béčko" se skvělou Mansellovou hudbou a s výborným koncem. Nic víc, nic míň. Začátek je příliš zdlouhavý než, aby to mohla být zábava, objevují se sice světlejší místa, které mají na svědomí tajemné pozůstatky předchozích "obyvatel" Marsu, ale je jich opravdu pomálu. Čím více se však blížíme konci tím lepší DOOM je. V poslední půlhodince nám pak Bartkowiak servíruje parádní akci s bezvadnou "old-school" bitkou na konci. Opravdu se povedl i pohled z "první osoby", kde jednoznačně vede část s "Pinky-Monstrem". Navíc herecké duo Karl Urban a The Rock ze svých postav ždímají všechno co jde, takže si DOOM svou šanci určitě zaslouží. (30.08.2006)

Nečekaně nekompromisní, atmosférou oplývající a debilitu téměř postrádající akční nářez, beroucí si nepokrytě vše potřebné z herní série Doom (včetně logotypu), a to v tom správném poměru - tedy ze trojky hru s temnými zákoutími i design zrůdiček, a z prvních dvou drsnodrsné mariňáky a jejich arzenál, z něhož nejdůležitější je samozřejmě Big Fucking Gun 9000:) Bezduchá střílečka, pro kterou potřebujete jen průměrnou koordinaci rukou a očí, je zapomenuta, filmový Doom nabral během výroby - hlavně při tvorbě scénáře - velmi chutné ingredience nad rámec předlohy. Aby nedošlo k omylu, dialogy jsou plné klišé, ale postavy, které je pronášejí, si to mohou dovolit, a celkový vývoj děje je jedno z největších pozitiv Dooma (nečekáte snad, že to po těch hodinách LANek na 386kách budu skloňovat jako hrad bez hradu...;)). A je tu dokonce i humor, jak jinak než patřičně černý, díky čemuž máte pocit, že se to celé nebere až tak úplně vážně - čemuž odpovídá i "first person shooter" sekvence těsně před závěrečnou bitkou. Těch padesát nebo kolik milionů dolarů rozpočtu je rozhodně vidět (respektive když něco nemá být vidět, není to vidět;)), některé vychytávky jako nanostěna jsou opravdu cool a navíc jsou opakovaně funkčně využity. Ale je pravda, že Doom není film pro každého:) Mně dokonale sedl, přičemž budiž připomenuto, že jsem byl z dnešního pohledu možná až nezdravě nadšený z filmového Resident Evilu, a budiž přiznáno, že jsem navíc při sledování hrál ve vánočním výprodeji pořízený X-COM: Enemy Within, což se možná na dojmu z filmu taky pozitivně podepsalo:) Nic to ale nemění na tom, že je mi celkem líto, že na Doomovi studio ošklivě prodělalo, a tím pádem se žádné další filmové počiny s touto značkou asi pěkných pár let realizovat nebudou. Ale dost už řečí, 80% a nebudu o tom diskutovat;) (28.12.2014)

Další promarněná příležitost. Když "adaptujete" videohru tak, že do filmu nedáte žádné z mnoha oblíbených monster, zápletku změníte tak, že úplně vyškrtnete peklo a uděláte z toho úplně obyčejnou variaci na zombie film, těžko můžete čekat, že se to bude fanouškům hry (k nimž se hrdě hlásím) líbit. Herci jsou kromě Rocka nevýrazní, prostředí fádní a jedna podařená sekvence "z vlastního pohledu" to nezachrání. (18.11.2005)

První hodinu, která je s lehkými pauzami více či méně nudná, jsem se uklidňoval tím, že je to pořád o úroveň lepší než AVP a o chlup zábavnější než druhý Resident Evil. Technicky kvalitnější podání bohužel neutralizuje dlouhé a nezáživné bloudění chodbami, kde se nestřílí, ale v podstatě jen pasivně čelí hrůze, která vystupuje z temných zákoutí (nějaká ta ruka před ječícím obličejem, monstrum pobíhající v potrubí apod.). Psychologie postav nepřesahuje rámec konverzačních klišé "v blbých akčních filmech". nadhozená traumata i motivace postav jsou k smíchu, ale díky bohu mariňáky vede charismatické a herecky "nad-kvalitní duo" Karl Urban a zkrabacené čelo The Rocka. Jenže ani oni by nestačili na víc jak smutné dvě hvězdičky nebýt výborného finále. Jakmile se z Urbana stane smrtonosný badass, jakmile Bartkowiak vytáhne pohled "z vlastních očí", vypustí do něj konečně plně funkční riffy a nechá efektně porcovat příšerky, je z Dooma jako zázrakem solidní akčňák. Navíc korunovaný velmi dobrým a do mrtě stylovým full-contact soubojem, s vychutnaným nástupem. O to víc ovšem zamrzí prázdnota rozlézající se všude před perfektní závěrečnou dvacetiminutovkou... (26.10.2005)

Patnáct let po vzniku tohohle paskvilu je docela zábavné pozorovat leckteré kontrasty - Dwayne Johnson a Karl Urban, tehdy ještě spíše na startu svých hvězdných kariér, se z dnešního pohledu zdají být skvělou volbou do tak macho tématu, jakým Doom je. No... moc věci tehdy nepomohli. Největší chybou celého projektu se stal fakt, že úplně rezignoval na dva zásadní Doom elementy: přemíru brutální akce (signifikantní pro první dva díly hry a posléze i pro několik dalších, které ovšem v době natáčení ještě neexistovaly) a infernální atmosféru (na hororový nádech a obskurnost pekelných démonů vsadil nejvíc třetí díl hry). Místo nabízených možností se Bartowiakovo béčko vydalo cestou rutinní střílečky mutantů, kde zbylo podezřele málo akce i pekla. Pojem Doom tak vlastně reprezentuje jen svého času hojně propíraná "first person" scéna. A ne, ani ta není dobrá... (27.12.2006)