Broučci

A byla zima... Knižní předlohu znám skoro zpaměti, dostala jsem ji k 5. narozeninám (Pět let, to je věk! Teta L.), doopravdy jsem ji pochopila snad tak o deset let později, ale jedná se o záležitost, ke které se vracím pořád a chci vracet. Večerníčkové zpracování vyniká animací a celou výtvarnou sekcí, hudbou, a hlavně: uhrančivých, konejšivým a parádním Janem Hartlem... Citlivé, přiměřené a zdařilé zpracování knižní předlohy. (04.05.2010)

Broučky si pamatuji z dětství, tyto příběhy se mi líbili, ale dnes dokážu spíše ohodnotit to nápadité ztvárnění a výtvarné propracování pohádky. Za chválihodný považuji i dabing. Není tam ale ta špetka humoru, co si u pohádky vybavuji a ta mi tam trochu chybí. Nicméně, považuji Broučky jako jedno z těch povedenějších českých děl a proto uděluji 4* (29.03.2010)

Broučci a lidé.¬         Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto poněkud za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬                 První podání Broučků v roce 1967 černobílým filmem bylo nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším; barevností se jakoby něco ztratilo, taková prostá jednoduchost patřící asi k chaloupce pod jalovcem; na druhou stranu, toto podání v sobě nese větší živost co se pohybů postaviček týká a barevnost tak není věcí, co by šla přímo proti celkovému provedení díla. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, hudba E. Viklického podbarvující obraz je překrásná, citlivě na děj reagující, ohlasení J. Hartlem je malebné (pouze mi přišlo, že namluvení prvních Broučků z r. 1967, kdy každá postavička měla svůj vlastní na míru šitý hlas, bylo pojetím lepší).¬                 Oboje podání Broučků, to z r. 1967 i toto z r. 1995 lze doporučiti dětem jako jeden z čím dál vzácnější skupiny léků proti chorobám moderní doby plné bezcenného ač líbivého braku s obsahem bezživým či od života vzdáleným a plíživě škodlivým.¬                 Hodnotné a podnětné opoznámkování: uživ. Šandík. (02.01.2018)

Vynikající animace, nádherné loutky, sametový hlas Jana Hartla a milovaná knížka mého dětství ožila, aniž by ztratila cokoliv ze svého kouzla. Pokaždé znovu žasnu, s jakou laskavostí a moudrostí se dětem i dospělým předkládají v příbězích broučků různé roviny života : výchova neposlušného broučka, láska rodičů, trpělivost v dlouhé zimě, učení novým věcem a přijímání zodpovědnosti, čas rivality a namlouvání, umění pracovat, odpočívat i oslavovat, ostražitost před nepřáteli, ochota pomáhat a pomoc přijímat, dobrý "singl" život Janinky, očekávání těhotenství, láska ke všem dětem - včetně toho nemocného na nožičky - a nakonec i smíření s dočasností života, kdy "za broučky, kterým zhasly lucerničky, svítí zase jiní." Atˇprožíváte cokoliv, můžete se v příbězích broučků najít. Já se našla už jako malá, kdy jsem uměla první stránky knížky zpaměti. A pamatuji se, že jsem chtěla čistou lucerničku, až jednou poletím... to proto ten nick: světýlko :-) (29.07.2016)

Tak vím, že se jedná o uznávaný večerníček. Nechtěl bych mu všechny jeho klady brát. Ale mě osobně neoslnil. Bylo to takové suché, smutné, působilo to chvílemi i depresivně. Trochu staromódní. Život broučků, by se dal přirovnat k životu lidí v první polovině 20.století. Něco do sebe to sice má, ale tento typ večerníčku nemusím. (27.03.2011)