Broučci

A byla zima... Knižní předlohu znám skoro zpaměti, dostala jsem ji k 5. narozeninám (Pět let, to je věk! Teta L.), doopravdy jsem ji pochopila snad tak o deset let později, ale jedná se o záležitost, ke které se vracím pořád a chci vracet. Večerníčkové zpracování vyniká animací a celou výtvarnou sekcí, hudbou, a hlavně: uhrančivých, konejšivým a parádním Janem Hartlem... Citlivé, přiměřené a zdařilé zpracování knižní předlohy. (04.05.2010)

Komplikovaný, takřka erotický vztah mě váže už ke knižní předloze. Tu jsem jako děcko hltala a zbožňovala, ale zároveň jsem nevyslovitelně nechápala určité věci, zvláště co se týkaly víry v boha a proklamovaného závěrečného "poslušného zmrznutí". Proč poslušné? Proč poslouchat? Rebelie! Rebelie! -- Zkrátka, toto jsou ty pravé emoce, které ve mně musí dílo vzbudit, aby se stalo osudovým, voda a oheň. A tento loutkový seriál, kde všechny postavičky mají tak hluboké a tak smutné oči (áách), splňuje moje představy dokonale. (27.03.2010)

Jako malý jsem tento večerníček nikdy moc nemusel. Neměl jsem nikdy rád loutkové večerníčky. Ale teď s odstupem času jsem schopen jej konečně ocenit. Ale ne jen jako seirál, hlavně jako knihu a pak až jako film. Hodně lidí to nemá rádo kvůli těm řečem, co jsou vedeny. Hlavně směrem k bohu a poslušnosti. Je třeba si uvědomit, že kniha byla napsána roku 1876 a dětem! Dnes už by se to muselo hodně přepracovat, aby děti zaujala. Každopádně hodnotím i jako knihu i jako seriál a mám jasno. Skvost našich pohádek pro nejmenší! (04.01.2012)

Broučci jsou klasikou mezi Večerníčky, ale navíc velmi ojedinělou klasikou. Broučci jsou totiž originální, protože to jsou loutky. Jejich křidélka visí na vlascích a oni opatrně létají přes les a svítí lidem na cestu. Vždycky patřili k mým oblíbencům. O nich se totiž moc pohádek nepíše (ani netočí), takže to byla fajn změna a navíc - ti broučci jsou tak krásně pohádkoví! Teprve zpětně oceňuji "výchovné dopady" Broučků na mě samotnou, ale nějaké tam určitě jsou. Broučci uklidňují, protože dávají důraz na rodinu (a že je veliká!), na starání se o druhé a úctu ke všem okolo. Jsou tak ideální a přitom nám jsou tak podobní. I jejich děti jsou pošetilé a i u nich mají rodiče pravdu. Vždycky když je vidím, musím se usmívat. A v létě, když na zahradě létají Svatojánští Broučci si na tuhle pohádku vzpomenu a uvědomím si, jak hezky nám pan Karafiát a pan Trnka přiblížili ten pohádkový ráj, který se skrývá, tam někde pod kapradím. Škoda těch občas prapodivných příběhů a občasné nepřehlednosti v animaci. Ale to jsou drobnosti. Broučkům budu vždycky držet krovky, aby si získali srdce dalších dětí. (06.03.2012)

Surové večerníčkové drama, které i přes svou ponurost se i dnes těší velké oblibě u malých dětí. Musím říct, že právě proto jsem ho měla vždy tak ráda, protože to bylo úplně něco nového, co jsem zatím u ostatních pohádek neznala. Nebylo to jako když si Vydrýsek šťastně běhá po lese a nejhorší, co ho může potkat je to, že se jeden den nenají a přespí v lese. Ne, Broučci se s nikým nepárali maminka, tatínek, kmotříček, kmotřička ti všichni zemřou, dále pak Janinka, jejíž smrt mě zasáhla nejvíce a nakonec je to stejně vlastně jedno, protože kdyby neumřela, tak by nakonec umrzla s ostatními broučky... Na jaře všecko kvete, a tam pod jalovcem kvete i dvanáct chudobiček, devět bělounkých jako mléko a tři s kraječkem jako krev červeným. A kvetou tam podnes. (29.01.2014)