Swing Kids

Viděl jsem už dost filmů z období nacistického Německa o Češích nebo o Židech, ale málokdy se natrefí na film, který se na toto období dívá z pohledu samotných Němců (teď se mi vybavil jenom Předčítač). O generaci swing kids jsem tady slyšel prvně. Někteří její členové, jako hlavní hrdina Peter, vlastně představovali jakýsi kulturní odboj (něco jako rockeři za komančů), který bylo potřeba rozmáznout stejně jako vše, co vybočovalo z představy o dokonale poslušné loutce režimu. Tou se naopak stal Peterův kámoš Tomas, jehož hitlerjugenďácká propaganda naprosto semlela. Můžeme se jen ptát, kdo z nich byl nakonec větší obětí systému. Kromě samotného příběhu se mi hodně líbila hudba (zvláště Djanga mám rád) a taky exteriéry "německé" Prahy. Cameo (dá-li se to tak nazvat) anglicky křičící Nadi Konvalinkové mě taky potěšilo :-) (24.10.2011)

𝗶𝘁 𝗱𝗼𝗻'𝘁 𝗺𝗲𝗮𝗻 𝗮 𝘁𝗵𝗶𝗻𝗴 𝗶𝗳 𝗶𝘁 𝗮𝗶𝗻'𝘁 𝗴𝗼𝘁 𝘁𝗵𝗮𝘁 𝘀𝘄𝗶𝗻𝗴. 𝗱𝗼 𝘄𝗮𝗵, 𝗱𝗼 𝘄𝗮𝗵, 𝗱𝗼 𝘄𝗮𝗵, 𝗱𝗼 𝘄𝗮𝗵, 𝗱𝗼 𝘄𝗮𝗵! krasna praha, skveli herci; zajimavy film, ktery, i pres smutne chvilky, mi ukazal pozitivni stranku teto hrozne doby. opet jsou to studenti, kteri bojuji za svou svobodu. swing heil! || ❝𝐍𝐨 𝐨𝐧𝐞 𝐰𝐡𝐨 𝐥𝐢𝐤𝐞𝐬 𝐬𝐰𝐢𝐧𝐠 𝐜𝐚𝐧 𝐛𝐞𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐚 𝐍𝐚𝐳𝐢.❞ 💃🏼✨ (21.02.2021)

Swing je boží! Tenhle film je vystavěn na kontrastu předválečné německé kultury, v níž měla své místo americká hudba, filmy a kultura, s tou nacistickou, čistě německou a arizovanou. Film je hodně silný a pomocí pomalých záběrů a hudby z diváka mačká slzy od začátku (záběr na hitleráčka kterak mlátí saxofonistu v podstatě shrnuje celý námět). Swing Kids se natáčely v Praze, a tak má Hamburg přelomu 30: a 40. let známou atmosféru. To možná ještě přidává na síle. (20.07.2013)

Je fajn zjistit, že se Němci nedělili jen na nacisty a mlčící většinu, ale do zavádějících se "pořádků" jim zasahovali odvázaní narušitelé, zvaní swingaři - jenže, v rozdílnosti charakterů se navzdory ušlechtilým pohnutkám leckdo neubránil lákavému náhledu na vlastní vznešený původ a šikovně roubovanými štěpy se zvolna nechal vyšlechtit z lidské podoby... V atmosféře strachu, která musela tížit o to víc, že nepřítel byl vnitřní, tak ani v katakombickém víru swingového třeštění nebylo možno setrvat věčně - a výběr ze tří pochmurných možností rozhodně nebyl příjemnou alternativou... Vážnost tématu nadlehčila swingová bezstarostnost s živelnými tanečními výstupy, které si nešlo nevracet, a také mé osobní přání - stát se Naďou Konvalinkovou - se ví, že ne napořád, jen v moment, kdy se po ní válel Christian Bale ;-)... a jako třešnička na protektorátním dortu - kolaborující Rudolf Jelínek (poznal jsem tě, Jasná), i když v titulcích jeho jméno nefiguruje :-) Až na americký konec, jasné Swing Heil! (11.12.2013)

Film, který měl silně našlápnuto k nejvyššímu hodnocení, ale ta poslední půlminuta, kde na sebe všichni řvou s napřaženou pravicí, na mě bohužel nijak nezapůsobila, dokonce bych řekla, že můj dojem z jinak velmi osobitého a drsného filmu sráží. Přesto si ale neodpustím nevynášet na ČSFD téměř neznámé Swing Kids do nebe. Ze subjektivního hlediska to ani nijak jinak nejde. Ten film spojuje vše, co mám ráda; swing jakožto můj nejoblíbenější hudební žánr, Kennetha Branagha jakožto jednoho z mých nejoblíbenějších herců, nacistické Německo jakožto jedno z podle mě nejzajímavějších období historie a Prahu jakožto město, které přece jen znám celkem dobře. Přes tohle vše ale pořád vyčnívají důvody objektivní, tenhle film má totiž takový drive a sílu, že se většina nacistických velkofilmů může jít zahrabat. A Kenneth (ano, já vím, že už jsem ho zmiňovala) je pro role nacistů jako stvořený, dokonce bych řekla, že mu tento počin sedl více než pozdější Konference ve Wanssee a Valkýra (kde byl ale také úžasný). Kdyby nic jiného, už jen jeho a Baleův herecký výkon tahá tento film nad vody průměru. A ačkoliv vím, že jméno v titulcích odmítl, aby nebyl zmíněn nad všemi "dětskými" herci (což by se, jelikož byl v době uvedení hvězdou, nejspíše stalo), nemůžu se zbavit dojmu, že by si ho více než zasloužil. (02.05.2010)