Dvanáctiletí

Film umožňující nám znovu se přesvědčit, jak těžké je dospívání. Naskýtá se nám pohled do několika rodin, na různé formy vyspívání. Není jednoduché vyvinout se z kukly na motýla, o to více když se od společnosti něčím odlišujete. Hrdinové filmu Dvanáctiletí tuto podmínku splňují… Nejdou v závěsu jako stádo oveček, ale jejich cesty směřují proti proudu, i když by si sebevíc přáli, aby tomu bylo jinak. Chlapec se znamínkem přes půl obličeje, se snaží svůj handicap krýt maskou a stává se terčem posměchu. Nešťastnou náhodou je zabit jeho bratr a před jeho rodinou teď stojí otázka, jak se s bolestnou ztrátou vyrovná, přičemž on sám touží po pomstě… Dalším aktérem je tlustý chlapec, který se jednoho dne rozhodne změnit svůj životní styl a zhubnout, přestože ho v jeho rozhodnutí rodina vůbec nepodporuje… Jako poslední je nám představena dívka, která žalostně volá o pomoc. Potřebuje otce, jako náhradu hledá jiný užský vzor… Pozorujeme, jak se děti srovnávájí sami se sebou, zvedají si svá pošramocená sebevědomí, ještě nedozrálé myšlení, či způsob, jakým řeší problémy. Jak jsou kruté a zárověň tvrdé na ostatní. Otevírá se nám třináctá komnata, v níž ukrývá každý svá tajemství, tajný koutek z minulosti, kde hledají otázky na odpovědi. Podaří se jim překlenout most a opustit dětství? Jedno je jisté, nic nebude jako dřív… (20.03.2008)

Trochu podivínský, smutný ale i hřejivý a příjemný snímek. Má silnější a slabší pasáže s tím, že se vše ke konci ještě graduje i když už se na začátku zdá, že to není možné. (Vzhledem k okolnostem). Příběh se motá okolo skupinky kamarádů- řeší jejich společné problémy i problémy/ strasti/ radosti každého a jejich rodin. Nevadilo by mi kdyby šel film více do hloubky jednotlivých postav, protože to místy působilo celkem jednoduše což byla škoda, protože potenciál ten by příběh rozhodně měl. Ale dívat se na to dalo i když nevím jestli někdy dostanu chuť se na to kouknout znovu. Trochu slabší tři hvězdičky. (02.03.2013)

Děti dokáží být vůči sobě neskutečně kruté, zvlášť pokud někdo „vybočuje z řady“, to je známá pravda. Film začíná zlomyslností, která ve spojení s hloupostí zaviní tragedii a poznamená každého ze zbylé party vyděděnců. Traumata poznamenaných dětí, které si navíc připadají nepochopené i dospělými, protože ti se potýkají se svými problémy, děsy a nebo jenom pohodlností. A proto si k nápravě toho svého maličkého a nespravedlivé světa zvolí vlastní a mnohdy ten neextrémnější způsob jaký si bylo možné vybrat. Film je rozhodně „ jiný“, má naprosto neznámé herecké tváře, zabývá se závažnými tématy, ale na mě tam bylo těch tragédii a traumat nějak moc a jejich řešení …. No, to už posuďte sami. (01.11.2006)

Nešiel som do toho s veľkými očakávaniami, ale film ma postupne prikoval o stoličku a navodil zmes rôznych pocitov. Páčila sa mi réžia, natočené to bolo bravúrne. Najskôr sa dej točí okolo trojice kamarátov, ktorých priateľstvo ešte umocní tragédia a potom sa rozoberajú problémy každého z trojice zvlášť. Dospievanie dokáže byť niekedy veľmi kruté, a keď sa k tomu pridá nezáujem a nepochopenie zo strany rodičov, problém môže byť na svete. Záver bol strhujúci, páčilo sa mi, že scenár išiel až do absolútne krutého trpkého konca a ukázal tú najhoršiu možnú variantu jedného z trojice, čo môže slúžiť ako výstraha pre všetkých rodičov. (30.09.2013)

Ó můj bože, to bylo děsivé. A po zralé úvaze dodávám: Můj tatínek se mě pravidelně ptá, jestli si vůbec ještě dovedu nějaký film užít, když všechny automaticky analyzuju a hledám chyby v dramaturgii a návaznost dějových linek a bůhvíco (a dělám mu o tom nekonečné přednášky, chudákovi). Jednou z mých odpovědí bylo, že když má film duši, tak mu odpustím všechno. Tady je toho dost k odpouštění, ale když ta duše je tak krásná! Ten nekonečně dlouhý moment, kdy se bojím, že se ho dotkne, a celou dobu prosím, ať ne, ať to nedělá, a ona i natáhne ruku, ale potom se zastaví a odejde. Nebo když chlapeček zatluče maminku do sklepa a oknem jí servíruje saláty, protože ji má rád. Nebo když žalem zasažená matka svému synovi s vážným výrazem řekne, že by byla nejraději, kdyby se jiným rodičům dostalo na oplátku stejného žalu, jako se dostalo jí. Nebo když tatínek s plamenem v očích vysvětluje svému chlapečkovi, že konečně našel něco, od čeho se může odrazit a dál fungovat, a chlapeček mu ten plamen bezohledně uhasí. (10.11.2014)