Denná hliadka

Bekmambetov je patlal a nebýt jeho, možná bych se na tuhle sérii rád díval i podruhé. Denní hlídka je oproti svému předskokanovi konzistentnější, zajímavější a digitálně vycíděnější, ale pořád má chyb jak máku. Bekmambetov není nijak oslnivý vypravěč a kolikrát se mu scény rozprsknou jak sněhová koule v obličeji. Akční scény pokročily (obzvlášť úvodní útok na město vypadá úchvatně), ale jinak jsem v nich nenašel nic tak oslnivého, abych se před tímhle východním "zázrakem" musel sklonit. Jsem rád, že jsem se konečně chytal scénáristických berliček a nebyl jsem jen uprostřed zředěného guláše, ale Denní hlídka pro mě zůstává (podobně jako její sestřička) pouze tuctovou akční sci-fi, která je chladná až do morku kostí a víc mě nudí, než baví. (14.08.2007)

Pokud by někdo užil na neznámého filmaře označení klipař, tak bych si automaticky k tomuhle termínu přiřadil jméno a tvář Timura Bekmambetova. Ten si vydobyl uznání jako autor televizních reklam a videoklipů a postupy z téhle branže uplatňuje i ve světě hraného filmu. Jeho snímky hýří šíleným střihem, efekty, zpomalovačkami, nájezdy kamery, nejrůznějšími triky a příběh nebo práce s postavami se mu vyloženě vymyká z rukou. Nicméně jedno se mu musí nechat, nepodřizuje se žádnému diktátu trhu a točí přesně to, co točit chce a co odpovídá jeho vkusu. Proto je v tom, co dělá, docela přesvědčivý a buď se vám to líbí, nebo jděte od toho. Generace 90. let, která vyrostla na videoklipech MTV, s tím nemá tak velké problémy, já bohužel ano. Noční hlídka, díky které si Bekmambetov získal renomé, sice už byla tím jeho filmovým stylem poznamenaná, ale pořád tam bylo něco, co to vyvažovalo - ruské reálie a nedostatek prostředků, který režisér donutil natočit východní fantasy a ne ryze kosmopolitní produkt. Denní hlídka vznikala ve spolupráci s Američany, penízků bylo víc, a tak je film bombastičtější (Bekmambetov se doslova opájí možnostmi trikových technologií a je svým způsobem megaloman) a taky o poznání kosmopolitnější. Ty 2* jsou z mého pohledu ušmudlané a spíš za literární předlohu než za to, co Bekmambetov spáchal. Jeho filmové směřování je v zásadním rozporu s mým filmovým viděním a kdybych měl zhlédnout jeho nejnovější výtvor o tom, jak americký prezident bojuje s upíry, asi by se mi nepříjemně zvýšil krevní tlak... Celkový dojem: 30 %. (05.07.2012)

Ojedinělý styl kamery, střihu a celkový nádech naprosto originální a neokoukaný alá Hollywood. Neviděl jsem první díl (určitě co nejdřív napravím) ale v celkově hůře stravitelným příběhu jsem se neztrácel. Působivé vizuály, dobré ,,nové,, herecké tváře a pár megalomanských úletu. Velkolepý ruský matrix/pán prstenů, nedivímse, že někdo přede mnou toto spojení už použil. Zábava pro mě dobrá a zajímavá, ale na druhou stranu pochopím i záporné hodnocení, tady je to čistě o vkusu diváka. Příjemné překvapení, těším se na zakončení trilogie ;-) 7-8/10* (05.11.2007)

Původní Noční hlídku mám hodně rád i po několikerém zhlédnutí ji považuji za kvalitní zkombinování sci-fi s fantasy. Když se rozjela hlídka Denní, zůstával jsem čím dál tím víc opařen a velké očekávání se postupně měnilo ve zhnusení. Po úvodní třetině jsem měl totiž pocit, že se Bekmambetov zbláznil a udělal z pokračování totální blábol a maglajz, ve kterém se snad nemůžou vyznat ani čtenáři předlohy. Snad až po výměně těl jsem ho vzal na milost a v tomto stádiu jsem vydržel až do konce. Tady si rady zkrátka nevím. Velkolepější, epičtější, ale o poznání zmatenější, na druhou stranu s geniálním koncem. Kdyby z obou dílů vznikl jediný, vynechaly se zbytečné vedlejší linie (Kosťa) a scénář se soustředil na hlavní linii s Velkým, mohl to být skutečně ruský triumf. (12.08.2006)

Příběh je košatější než jabloň v nejlepším věku a podle toho, co jsem si přečetl o knižní předloze, nebylo možno jej zachytit ani ve 140-ti minutové stopáži. Proto je děj chaotický až hrůza a orientuje se v něm strašně těžko. Na druhou stranu, pokud jím tak nějak projdete, budete svědky nevšedního stylu zpracování a ponoříte se do světa, ve kterém by si Neo ani neuprdnul. Přechody mezi realitou a Šerem jsou skvělé, stejně jako vizuální efekty. Nechápu, jak je možné natočit za tak skromný rozpočet obrazy postapokalyptické Moskvy, automobil svištící po kolmé stěně budovy a vůbec všechny demoliční sekvence, včetně ruského kola drtícího setmělé ulice nebo pádu moskevské vysílací věže. Škoda, že se ve filmu a celém příběhu tak moc špatně rozhlíží. Uvidíme, co přinese Šerá hlídka - plánovaný třetí díl. Doufejme, že se pod ní podepíše opět Timur Bekmambetov a završí tak svoji kouzelnou trilogii. (18.03.2007)