Zimní polibek

Z kina jsem odcházela se smíšenými pocity, a kdybych sedla ihned k počítači, asi bych film označila za průměrný. Na rozdíl od průměrného filmu jsem ho ale nedokázala pustit z hlavy a některé scény se mi znovu přehrávaly před očima. Postupně si mě film získával víc a víc, možná i proto, jak moc mi připomenul ve Varech shlédnutý krátký film Dummy (http://www.csfd.cz/film/233076-dummy/), ve kterém se úplně stejně odhaluje nepříjemná minulost a výčitky svědomí rodiči mrtvého dítěte. (04.04.2008)

Seveřané umí. Skandinávské filmy zpravidla zcela postrádají takovou tu rozmáchlost a plýtvání, které nám často vadí u snímků s americkou produkcí, naopak vše- krajina, zápletka, emoce i dialogy- jsou divákovi podávány po kapkách, s až perfekcionistickou důsledností. Pomalu se rozehrává příběh o odpovědnosti a vině, lásce a sebeobětování, odcizení a vykoupení. Hvězdička navíc za vedlejší dějovou linii s muslimským mladíkem Darjošem, který si nepřál začít žít nový život, jak mu to naplánoval jeho otec… (PS: Osobní ponaučení- ač neumím norsky, některým větám jsem rozuměla. Po konzultaci s kamarádem už to mám jisté- půlka norských slov prý skutečně zní jako jakási kombinace angličtiny a němčiny, přesně jak jsem je podezírala.. Inu, zvláštní řeč.) (06.07.2010)

Komorná dráma o vzťahoch a výčitkách svedomia,kde čím menej sa rozpráva a viac hrá / herci i hudba/, tým silnejšie vstrebávame všetky emócie.Dva príbehy nešťastného nepochopenia odhaľujeme súbežne a záver je skutočne krásne dojemný...."It´s not somebody who´s seen the light...It´s not a cry you can hear at night....It´s a cold and it´s a broken hallelujah....." (27.05.2010)

V tomhle dramatu se šetří jak slzami tak lacinými "srdcervoucími" scénami, o to větší sílu pak každá taková slza má. Film ozvláštňuje i detektivní linka, ačkoliv její vyústění nakonec spíš z krimi sklouze zpět k psychologickému motivu. Hodně dobré byly výkony všech zúčastněných a rozhodně potom velmi "citlivě" emotivní finále. Kdo si nepotrpí na emoční ždímačky, ale má radši něco civilnějšího a přesvědčivějšího, neměl by být zklamaný. Musím ale podotknout, že bohužel už trochu zprofanovaná nádherná píseň od Leonarda Cohena měla, když už, být ponechána v originále. (22.02.2011)

Krásné, křehké, něžné, melancholické i povznášející... stejně jako skladba Hallelujah, která se lehce vznáší nad celým snímkem jako sněhové vločky, s nimiž si pohrává vítr. Skandinávské filmy mi vždycky přišly tak nějak seversky chladné, Vinterkyss je prvním, jemuž se podařilo tuto ledovou krustu probořit a prozářit mé srdce opravdovými lidskými emocemi. (31.08.2010)