Zimní polibek

Seveřané umí. Skandinávské filmy zpravidla zcela postrádají takovou tu rozmáchlost a plýtvání, které nám často vadí u snímků s americkou produkcí, naopak vše- krajina, zápletka, emoce i dialogy- jsou divákovi podávány po kapkách, s až perfekcionistickou důsledností. Pomalu se rozehrává příběh o odpovědnosti a vině, lásce a sebeobětování, odcizení a vykoupení. Hvězdička navíc za vedlejší dějovou linii s muslimským mladíkem Darjošem, který si nepřál začít žít nový život, jak mu to naplánoval jeho otec… (PS: Osobní ponaučení- ač neumím norsky, některým větám jsem rozuměla. Po konzultaci s kamarádem už to mám jisté- půlka norských slov prý skutečně zní jako jakási kombinace angličtiny a němčiny, přesně jak jsem je podezírala.. Inu, zvláštní řeč.) (06.07.2010)

Krásné, křehké, něžné, melancholické i povznášející... stejně jako skladba Hallelujah, která se lehce vznáší nad celým snímkem jako sněhové vločky, s nimiž si pohrává vítr. Skandinávské filmy mi vždycky přišly tak nějak seversky chladné, Vinterkyss je prvním, jemuž se podařilo tuto ledovou krustu probořit a prozářit mé srdce opravdovými lidskými emocemi. (31.08.2010)

Jako původně sem k tomuto filmu nechtěla nic psát, protože mě moc neoslovil. Takovej normální průměr, nic výjimečnýho. Ale já hvězdičku přidávám za Hallelujah, protože je to asi jediná „normální, romantická“ píseň, kterou znám. ;-) Že by se ze mě na starý kolena stal přece jenom romantik?! :-D No, tak tomu sama nevěřím! A navíc to byl snad první norskej film, kterej sem viděla. Tak. (31.05.2010)

Moc pěkně zfilmované severské drama o ženě-lékařce, která si stále nepřipouští smrt svého jediného syna, proto odchází na venkov, kde chce překrýt své myšlenky, přitom se nečekaně dostává k policejnímu vyšetřování podivného úmrtí mladého muslimského chlapce. Trocha krimi dodává snímku drsnější tvář a konfrontuje smrt mladého hocha se smrtí syna paní doktorky. Seveřané umí... (22.11.2009)

Komorná dráma o vzťahoch a výčitkách svedomia,kde čím menej sa rozpráva a viac hrá / herci i hudba/, tým silnejšie vstrebávame všetky emócie.Dva príbehy nešťastného nepochopenia odhaľujeme súbežne a záver je skutočne krásne dojemný...."It´s not somebody who´s seen the light...It´s not a cry you can hear at night....It´s a cold and it´s a broken hallelujah....." (27.05.2010)