Něco, co stvořil Bůh

,,Nechci jít proti Bohu, ale proč nemůže být jeho plán nechat toho doktora zachránit Eileen život? '' --- Nikdy jsem neslyšel o Alfredu Blalockovi a už vůbec jsem neslyšel o jeho ,,černém'' (mluvou čtyřicátých let) asistentovi Vivienu Thomasovi. Na filmu mne lákala doba třicátých let ve které začínal a Alan Rickman v jedné z hlavních rolí. No, a říkal jsem si, že se také něco dozvím... A to se přesně stalo. Jenže už od prvních minut nebyl film tím čím jsem si myslel, že bude - tedy jakási životopisná záležitost z lékařského prostředí odkudsi z předválečné Ameriky . Hned mne silně zaujal a cele vtáhl do sebe. Rickman a Def tu perfektně ztvárnili své originální vzory a myslím, že film je tak opravdouvou a velkou poctou obou lékařů. Byli to borci. Blalock i Thomas se rozhodli pokořit tehdejší lékařský názor, že na lidské srdce se nesahá. Muselo být nesmírně obtížné kráčet vstříc nejistotě jako každý z velkých mužů, který byl v něčem první. Vstupovat do neprobádaného světa, kde rizik bylo více nž šancí na úspěch a místo slávy je mohl čekat jen pád, protože těch kteří by se našli posléze po jejich krachu ,,že to říkali'' by se našlo nespočet. Oni však vědomi si rizik s nesmírnou úctou avšak s jistou arogancí ,,kterou musí mít každý kdo na někoho bere skalpel'' do toho šli. A jen díky nim se lékařské vědě otevřel jeden velký neprobádaný svět a nové lékařstvé odvětví - kardiologie. To vše v rasistické Americe, kde vzdělaný a šikovný chirurg ovšem bez doktorátu Thomas, musel snášet mnohé ústrky za to, že jeho barva pleti je tmavá. Jak říkám, nečekal jsem od filmu něco zásadnějšího ale o to více mne dostal. Ve dvou momentech jsem byl dokonce dojat k slzám, což se mi prakticky nestává. Ale tomuhle dílu se to zkrátka podařilo. Nádherná byla i hudba Ch. Younga. Tady nemohu jinak než dát za 5 zadních stehů! * * * * * (06.04.2017)

Další úžasný film z produkce HBO. Kdo by to byl řekl, že právě Mos Def v hlavní roli dokáže hrát tak přirozeně a bez problémů sekundovat v obsazení charismatickému Alanu Rickmanovi, který tu jako vždy předvádí s vervou uvěřitelnou kreaci. Joseph Sargent natočil tenhle film ve svých takřka osmdesáti letech a není tam ani trošku závan nezvládnuté režie, jak už se to starším pánům režisérům někdy stává. Výprava je moc hezká, hudba sedí a někdy je film opravdu smutný. Neříkám, že se jedná o veledílo století, ale o velice slušný a vcelku poučný snímeček, který se pro mě pohybuje někde mezi 80 - 100 %. (08.04.2008)

Tak tento film byl opravdu silný. Ne zrovna po formální stránce, jde prostě poznat, že se jedná o televizní film. Příběh je ale strhující. Vztah dvou mužů, ze zcela jiných prostředí a jiných světů, byl všechno, jen ne jednoduchý. Úspěšný (a taky bílý) doktor a jeho (černý) pomocník jsou snad dokonalými protiklady. Úspěchy, kterých i přes velké obtíže dosáhnou, vynahradí útrapy, které je potkaly po cestě. A mimochodem Alan Rickman byl opět vynikající. (26.07.2012)

Nechápu proč jen TV film. Když vidím, co blbosti může jít do kina a tenhle tv snímek byl natočen jen pro tv, můžu jen kroutit hlavou...Vím, že vychází ze skutečné události, ale nepíše ty nejlepší snímky sám život? Skvělý film, který ukazuje situaci v protičernšky naladěné Americe minulého století... I když kdo ví, kde by byl bez Alana Rickmana a jeho výkonu... (18.07.2009)

Televizní film Něco, co stvořil Bůh vykazuje mnohé rysy podobných filmů z produkce Home Box Office (HBO). V prvé řadě stojí na silném příběhu podle skutečné události, soustřeďuje se na osudy výjimečných jedinců (stejně jako TV filmy Život a smrt Petera Sellerse, Konference ve Wansee, RKO 281, Bojkot). Tyto výjimečné jedince ztvárňují neméně výjimeční herci (zde Rickman a Mos Def, jindy Geoffrey Rush, Kenneth Branagh či Liev Schreiber). Režiséři těchto filmů příliš neexperimentují a věnují veškeré soustředění působivému příběhu. Těmi, kdo dělají historii ve filmu Něco, co stvořil Bůh (název odvozen od "božsky" přesných stehů používaných při operaci srdce), jsou A. Blalock a V. Thomas - bílý lékař a černý nevystudovaný lékařský asistent, jehož barva pleti je jedním ze dvou stěžejních motivů tohoto filmu. Tím druhým jsou jejich revoluční pokusy o operaci srdce, která je do té doby zapovězena jednak pro technickou nedokonalost a též pro lékařské pravidlo "nedotýkej se srdce". Vedle motivu rasové segregace (do filmu jsou vloženy dobové dokumentární záběry) akcentované skrze postavu trpěného i zavrhovaného Thomase a jeho bratra, jež si jako učitel vydělává méně než bílí kolegové, upoutá též vedlejší zápletka křesťanského odmítání operace srdce (Blalock: "Bůh chce to dítě zabít, já ne!"). Rasová otázka je podána výstižně, nejzajímavější je vztah obou lékařů - Blalock se nikdy neohlíží na Thomasovu barvu pleti, ale zároveň mu nezištně nabízí přivýdělek coby pinglovi na "bílých večírcích". Oba časové posuny jsou obohaceny o dobovou píseň, která doplňuje zmíněné dokumentární záběry. Rutinně režírovaný snímek upoutá odhodláním hlavních hrdinů (Blalock říká: "Tam, kde vy vidíte riziko, já vidím šanci!"), ale odradí tezovitým závěrem, v němž je zestárlý Thomas obdařen čestným doktorátem. "Zestárnutí" postavy (hrané jednatřicetiletým Defem) obnáší nasprejování vlasů a kníru šedou barvou a řadí se mezi nejhorší maskérské počiny na plátně (obrazovce). Na otázku, co by si měl divák z filmu odnést Alan Rickman odpověděl: "Měl by si říci, proč jsem o tomhle nevěděl dříve?'" A v dobře odvyprávěném příběhu o silných a historicky významných osobnostech skutečně leží největší síla tohoto filmu. Téměř výhradně televizní režisér Joseph Sargent (*1925) debutoval v roce 1959, pro televizi zpracoval mj. Pýchu a předsudek a natočil též zoufale zlé pokračování Čelistí (1987) či válečné drama MacArthur s Gregory Peckem v roli generála. (02.05.2005)