Hrůza přichází z moře

V 50.letech se spousta monster-bijáků točila podle jednoho osvědčeného vzorce - velkou potvoru vyrušilo z netečnosti či zmutovalo NĚCO (většinou nukleární testy) a ta následně nastoupila zkázonosnou cestu, nejlépe směrem k nějakému velkému městu. Přesně o tohle jde i v tomto filmu, ve kterém obří chobotnice zpočátku ohrozí atomovou ponorku, poté zničí rybářskou loď a nakonec terorizuje San Francisco. Že tento, dějově nijak vyjimečný monster-flák, nezapadne prachem ve filmovém archívu, ale naopak se může stát ozdobou speciálních fanouškovských DVD edicí, může vděčit jedinému jménu - trikařské legendě a proslavenému tvůrci stop-motion animace Ray Harryhausenovi (Souboj titánů, Zlatá Sindibádova cesta, 20 Million Miles to Earth, Jáson and the Argonauts). Harryhausen si svůj trikový debut odbyl o dva roky dříve filmem THE BEAST FROM 20000 FATHOMS, který slavil ve své době slušný komerční úspěch a představil světu typické harryhausenovské figurky, kterým vdechlo život pookénkové snímání. V tomhle filmu se Harryhausen "vyřádil" s animací chobotnice. Její útok na Golden Great Bridge na konci filmu vypadá na svoji dobu skvěle, chapadla jsou krásně rozpohybována, boří stěny a dokonce vrhají stíny. Prolínání se záběry se skutečnými herci vypadá velmi dobře a ne tak nepatřičně, jako v případě THE BEAST.... Stejně tak zadní projekce nejsou tak do očí bijící, slabší chvilku si Harryhausen vybral v závěrečných podvodních (tradičně) sekvencích, kde model ponorky a studiové prosředí prostředí kolem potapěčů je příliš okaté. Přesto se dá říci, že Harryhausenova práce přebila nedostatek v podobě očekávaně fádního děje. Celé tři čtvrtiny filmu je třeba se prokousat skrze lehce načrtnutý milostný trojuhelník a následné milostné vzplanutí mezi hlavními postavami - kapitánem atomové ponorky (v podání tehdy velmi oblíbené hvězdy B-filmů Kennethe Tobeye) a významnou vědkyní, i skrze trochu zdlouhavé vědátorské ujišťování o existenci velkého hlavonožce (pobaví teorie vědkyně, že chobotnice vlivem radioaktivního záření změnila prioritu svého jídelníčku a tou se teď nutně stal vyšší živočišný druh - lidé). Obojí tu slouží jako časová výplň před velkým finále v San Franciscu, kde ke slovu přijdou mocná chapadla, torpéda a dokonce plamenomety. Předvídatelnost a jistá dávka naivity nevadí, pro tyhle fláky mám zkrátka slabost :o) A hlavně pro Harryhausena. (24.01.2005)

První krok je vždycky těžká věc. Ale ta chvíle napětí před tím než batole zvedne nožku, než se člověk vykloní k prvnímu polibku stojí vždycky za to. U trikové legendy Ray Harryhausena se dá za první krok považovat It Came from Beneath the Sea, protože před tím pracoval pouze jako animátor. It Came from Beneath the Sea je klasický zástupce své doby a trendů, které z ní pramenily. Velká příšera si políčila na ještě větší město a někdo jí v tom musí zabránit. Film je klasicky naivní, ale to mu snad ani nelze vyčítat. Naivita je cítit i na sto honů z milostného trojúhelníku. Ale vem to ďas, když je tu Harryhausen, který svojí chobotnicí sice šetří, ale když už na to přijde, tak to stojí za to. Potopení parníku, útok na most jsou super. No dobře, tak finále s ponorkou působí už možná trochu akvárkově, ale na tři hvězdy mi to pořád stačí. (03.09.2008)

Až v úvodních titulcích jsem si všiml hereckého obsazení kousku, který jsem si dal včera na dobrou noc. Faith Domergue v oblíbených nemám jen náhodou, a zde mě znovu potěšila (např. jako civilní poradce pracující pro armádu suverénně úkoluje velící důstojníky, ti polknou a rozkazy poslušně vykonají...). Velmi zdatná konverzačka s velkým, žravým, radioaktivním plodem moře v hlavní roli. Zcela funguje linka monstra, Harrryhausenovi se povedlo, naštve jedině snad opakování záběrů a drobné nelogičnosti typu, že i po zlomení mostu přes něj nadále v pozadí záběru jezdí auta. Na konci došel rozpočet na triky, tak potvora líně leží na mělčině a apaticky se nechá odpravit -- ale jak jsem psal, to Harryhausenovi za vinu klást nelze. Technika: docela pěkný autentický vnitřek ponorky (byl jsem uvnitř USS Bowfin v Pearl Harboru, tak vím). Lokace: Hned několik míst v Pacifiku, kde jsem byl. Super :) Nemonstrózní linka: K mé plné spokojenosti, zde fungující milostný trojúhelník je z levných scifi fláků nejlepší, co jsem kdy viděl. Faith pohrdá zábrananami chodit s oběma hlavními hrdiny najednou a oni se chovají také dospěle. Inu, od Casablanky značný posun. Čekal jsem, jak to zazdí romantický závěr, a ono vůbec ne. Správně! (06.08.2014)

Snímek s velmi pomalým rozjezdem, což mu celkem ubližuje, a to i vzhledem ke stopáži. Jenže pro mě osobně má to správné padesátkové kouzlo, stejně jako klasický příběh o tom, jak člověk zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví. Navíc jsem se docela těšil na to, jak bude animace Raye Harryhausena vypadat v černobílé. Bohužel trikově je toho ve snímku strašně málo a ten je tak odkázán hlavně na dialogy, což je škoda. Jakmile ale dojde na chobotnici, už je to jiný film, lepší. Její snaha strhnout Golden Gate je úchvatná. (11.12.2013)

Na to, že je film relativně krátký, trvá až pozoruhodně dlouho, než se v něm začne něco dít. Nejprve strávíme půlhodinu ve společnosti milostného trojúhelníku, poté se dočkáme scény, kdy Harryhausenova příšera napadne loď (přičemž zjistíme, čím že se inspirovali hoši z ILM při výrobě scén s krakenem pro druhé Piráty z Karibiku), pak se milostný trojúhelník vrátí na scénu, my se sice nenudíme, ale stejně pořád čekáme na finále. Finále naštěstí přijde. A se vším všudy. Obří chobotnice řádí, ničí domy, Golden Gate Bridge, zaplácává nebohé Sanfrancisčany... Radost pohledět. Tomu, co přišlo z hlubin moře, nakonec za to, co přivodilo těm, kteří se nebojí v restauracích požírat malé chobotničky, dávám tři hvězdy. (02.06.2011)