Black

Artový, komorní snímek o hluché a slepé dívce a jejím svérázném učiteli, kteří si díky silně vytvořenému poutu navzájem pomohou, ačkoliv to vypadá, že pomoc potřebuje jen jeden. Standardní snímek pro malou část diváckého osazenstva, kteří ve filmu hledají hloubku a náznaky něčeho většího než snímek nabízí. (14.03.2012)

Moje první indie a hned v kině. Po chvíli jsem si sundal sluchátka se simultálním překladem, protože mě rušil od nádherné zvukové stopy a jal jsem se užít film s anglickými titulky. Příběh charismatického učitele, který je mixem mezi Svěrákem z Kolji a Nicholsonem ze Shining, starajícího se o slepou dívku je nádherně natočený, plný strhujících scén plných napětí, přestože tam není žádný výbuch:) a spousty emocí. A já se jimi nechal převálcovat. (06.04.2007)

Na bolywoodské remaky jsem samozřejmě zvyklá, ale úplně okopírované scény z Miracle Worker, to bylo na mě přece jen trochu moc. Navíc opravdu nechápu, proč hlavní hrdinka chodí jako Charlie Chaplin. Slepce potkávám často a všichni chodí úplně normálně. A neslyšící lidé se netváří jako mentálně zaostalí. (08.02.2010)

Originál jsem neviděl, takže kritizovat zkopírované scény nemůžu a mimo to se jedná opravdu o silné a kvalitně natočené drama s fungujícími city a emocemi. Navíc až na minimum scén mi nepřijde, že by se jednalo o drastickou citovou vidíračku, což filmu také nahrává. Dalším držákem je charisma hlavního herce, představujícího učitele hlucho-slepé dívky, jenž obětuje svůj život pro ni. (12.10.2017)

Jsou filmy, z nichž se prožitek znásobí zhlédnutím v kvalitním kině. Do této kategorie bych zařadil Black. Těžko by mě můj první indický snímek na malé obrazovce monitoru tak převálcoval, jak se tomu stalo v komfortním a dobře ozvučeném sále multikina na letošním Febiofestu. Nádherná hymnická hudba, která jakoby vypadla z Pána prstenů, spousta křiku, slz, vzrušených a patetických proslovů, a kopec dojetí, jež z diváka až s brutální přímočarostí snímek doluje, v klasickém příběhu o outsiderovi, který se díky laskavé a otcovsky tvrdé pomoci zvenčí úspěšně vzepře krutému osudu. V indickém pojetí neskutečný doják, který nepokrytě citově vydírá. Kdo tuhle filmařskou metodu vyčítá korejským a japonským melodramatům, měl by vidět v kině Black. V počtu mých prolitých slz v kině drží Black od včerejška primát. Nebyl jsem v tom sám - vedle sedící černoch a vysoký mladík neustále popotahovali a utírali si oči, a po projekci bylo na některých zsinalých obličejích vidět, že jejich majitelé byli též otřeseni. Uf! Do konce Febia zbývají 3 dny, ale je téměř nemožné, aby se emocionálně drtivému zážitku z Blacku byť jen něco vyrovnalo. (28.03.2007)