Vodka Lemon
Vodka Lemon
Obsahy(1)
Arménská vesnička uprostřed zasněžených plání vypadá, jako by pro její kurdské obyvatele už nikdy nemělo nastat jaro a blahobyt. Po rozpadu Sovětského svazu zde zavládla nouze a chaos a zůstávají jen ti, kteří nemohou nebo nechtějí odejít Jedním z nich je i šedesátiletý Hamo Isko (Romen Avinian) - nepotřebný, osamělý válečný veterán, schopný komunikovat jen na hřbitově s nedávno zemřelou manželkou Gulistan. Na krku mu zbyl neschopný starší syn Dilovan (Ivan Franek) - alkoholik, a hezká vnučka, jejíž vyhlídky na dobrý sňatek z lásky jsou ovšem minimální. Mladší syn Kamo sice emigroval do Francie, dopisy z Paříže, na které se stařec chorobně upnul, jsou však neustálými žádostmi o peníze
Hamo si nemůže nevšimnout vdovy Niny (Lala Sarkissian), která žije stejně osamělý a zoufalý život a kterou Hamo pravidelně každý den potkává v poloprázdném autobuse na hřbitov. Nina prodává v kiosku u jediné silnice ve vesnici lahve vodky, která má bůhvíproč jméno po citronech, i když chutná po hořkých mandlích. Jak bez údivu poznamenává Nina: To je Arménie. A tak se rodí naděje na nečekaném místě u lidí, u kterých by každý předpokládal jen zoufalství a rezignaci. Z absurdity, která se pro hrdiny filmu stala denním chlebem, vyrůstá optimismus, z bídy a zoufalství láska, životy se mění z tragédie v komedii - a ze všech těch prvků nakonec vznikl film v zemi, která je stejně skutečná jako vybájená - v zemi, kde se pije na zdraví, na žal i jenom tak Vodka Lemon. Režisér Hiner Saleem, původem Kurd, byl uchvácen světem, který mu připomínal rodný Kurdistán, a tak se zrodil film, který je stejně tak příběhem jedné určité země a jejích konkrétních obyvatel jako nadčasovým vyprávěním o lidech v mezní situaci, které ani děsivá nouze nedokáže připravit o schopnost milovat, žít, pomáhat druhým a hledět s nejasnou nadějí do budoucnosti. Hořce poetická filmová vize scénáristy a režiséra Hinera Saleema obdržela prestižní Cenu San Marco na MFF v Benátkách 2003, představitel hlavní mužské role Romen Avinian získal Cenu poroty na Filmovém festivale v New Beach. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Zajímavý mix hořké komedie, romance, dramatu a dalších žánrových ingrediencí, který mi byl bližší ve svých absurdních momentech. Výsledný film dobře ladí se svým názvem (je silný a chutná spíš po mandlích) a do života arménských Kurdů se divák nepodívá každý den. Možná je lepší se před příběhem sympaticky málomluvných (ne)hrdinů trochu posilnit (viz. název) a jít na něj uprostřed zimy. ()
-4* od tohoto malého filmu nemůžete čekat, že si užijete kopec srandy, jak by se od žánru komedie očekávalo, ale je to příjemný lidský snímek o strastech života v Kurdistánu. Mnohé určitě odradí pomalu plynoucí děj, který je přesycen bezmocí něco změnit a beznadějí. Přesto tam lidé žijí a naplno si užívají aspoň ty drobné radosti, které se vyjímečně objeví. A i když zasněžená krajina nás provádí celým filmem, tak zahřeje u srdce svou poetickou náladou a krásnou kamerou. Já za to vše dávám slabší 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Nádherná kamera, v závislosti na prostředí, které se prezentuje v arménsky ukňouraných a věrohodných barvách, především díky přírodním a lehce industriálním zákoutím, které mám rád, nejenom na Kavkaze, ale i v jakkékoliv exotičtěji laděné zemi ve východních měřítkách, využívá veškerý svůj potenciál. Ale tato vizuální exprese celý film neudělá... ()
Nevím proč, ale myslel jsem si, že to bude dobrý a vtipný film. Něco ve stylu Kusturicových filmů. Úvodní jízda na posteli se sáňkovou úpravou vypadala ještě dobře, ale pak se z filmu stala neskutečná nuda prakticky jen o sezení na obyčejných židlích v hromadě sněhu. Možná, že se film snažil zachytit realitu života a bídy v postkomunistické oblasti, ale ani pak by tato forma nebyla vhodná. ()
Sice snadno uchopitelný, ale příjemně poetický film z opravdu neobvyklého prostředí. Je vidět, že lidé ve všech poskomunistických zemích mají podobné trable. Přece jen ale v krajině téměř věčného sněhu tyto problémy gradují. Člověk se ale snadno vžije do nádherného pocitu člověka, který prodá starou skříň, dostane za ní nějaký peníz a navíc se s ní už nemusí tahat zpátky domů. Krása. :-) ()
Galéria (2)
Fotka © WN Danubius
Reklama