Vodka Lemon
Vodka Lemon
Obsahy(1)
Arménská vesnička uprostřed zasněžených plání vypadá, jako by pro její kurdské obyvatele už nikdy nemělo nastat jaro a blahobyt. Po rozpadu Sovětského svazu zde zavládla nouze a chaos a zůstávají jen ti, kteří nemohou nebo nechtějí odejít Jedním z nich je i šedesátiletý Hamo Isko (Romen Avinian) - nepotřebný, osamělý válečný veterán, schopný komunikovat jen na hřbitově s nedávno zemřelou manželkou Gulistan. Na krku mu zbyl neschopný starší syn Dilovan (Ivan Franek) - alkoholik, a hezká vnučka, jejíž vyhlídky na dobrý sňatek z lásky jsou ovšem minimální. Mladší syn Kamo sice emigroval do Francie, dopisy z Paříže, na které se stařec chorobně upnul, jsou však neustálými žádostmi o peníze
Hamo si nemůže nevšimnout vdovy Niny (Lala Sarkissian), která žije stejně osamělý a zoufalý život a kterou Hamo pravidelně každý den potkává v poloprázdném autobuse na hřbitov. Nina prodává v kiosku u jediné silnice ve vesnici lahve vodky, která má bůhvíproč jméno po citronech, i když chutná po hořkých mandlích. Jak bez údivu poznamenává Nina: To je Arménie. A tak se rodí naděje na nečekaném místě u lidí, u kterých by každý předpokládal jen zoufalství a rezignaci. Z absurdity, která se pro hrdiny filmu stala denním chlebem, vyrůstá optimismus, z bídy a zoufalství láska, životy se mění z tragédie v komedii - a ze všech těch prvků nakonec vznikl film v zemi, která je stejně skutečná jako vybájená - v zemi, kde se pije na zdraví, na žal i jenom tak Vodka Lemon. Režisér Hiner Saleem, původem Kurd, byl uchvácen světem, který mu připomínal rodný Kurdistán, a tak se zrodil film, který je stejně tak příběhem jedné určité země a jejích konkrétních obyvatel jako nadčasovým vyprávěním o lidech v mezní situaci, které ani děsivá nouze nedokáže připravit o schopnost milovat, žít, pomáhat druhým a hledět s nejasnou nadějí do budoucnosti. Hořce poetická filmová vize scénáristy a režiséra Hinera Saleema obdržela prestižní Cenu San Marco na MFF v Benátkách 2003, představitel hlavní mužské role Romen Avinian získal Cenu poroty na Filmovém festivale v New Beach. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Sice snadno uchopitelný, ale příjemně poetický film z opravdu neobvyklého prostředí. Je vidět, že lidé ve všech poskomunistických zemích mají podobné trable. Přece jen ale v krajině téměř věčného sněhu tyto problémy gradují. Člověk se ale snadno vžije do nádherného pocitu člověka, který prodá starou skříň, dostane za ní nějaký peníz a navíc se s ní už nemusí tahat zpátky domů. Krása. :-) ()
Od komédie z postkomunistickej krajiny som čakal viac...Toto v Arménsku možno nazývajú komédiou... : ) Nejdem tento film karhať, Vôbec nebol taký zlý ako naznačuje moje hodnotenie, to nie. Idem ho skôr pochváliť. Pekne urobený horko-trpký film... O každodennom ťažkom živote. Na toľkú trpkosť, horkosť a fádnosť som zrejme nebol pripravený. Som veľmi rád, že som toto dielo mohol zhliadnuť, neľutujem. ()
Život arménskych Kurdov nebýva častým motívom celovečerného filmu. Existenčné zúfalstvo núti občanov nástupníckych štátov Sovietkeho zväzu rozpredávať kusy nábytku, odevy, s láskou uchovávavnú uniformu, televízor......jednoducho všetko, čo ešte je na predaj. Kto má prácu, môže byť rád, že ju vôbec má, aj keď ide len o predaj Vodky lemon v osamotenej drevenej búde pri hlavnom cestnom ťahu. Zúfalstvo, chudoba a nedostatok peňazí v kurdskej osade však napodiv nespôsobujú trudnomyseľnosť a depresiu. Množstvo humorných momentov v príbehu zbližovania sa osamoteného starčeka, čakajúceho na peňažnú pomoc od syna, ktorý odišiel do Francúzska a predavačky vodky dodáva filmu veľmi zaujímavý náboj o nezdolnosti ľudského ducha a optimizme i v momentoch, kedy sa zdá byť všetko stratené. Veľmi dobrá tragikomédia, dokonale prepájajúca obe polohy života. ()
Film se celý odehrává v zasněžené krajině a je plný výstředních scén, na začátku auto táhne postel a na ní stařík si vyndá umělý chrup a hrají na nástroje, film končí dvojicí staršího muže a ženy za piánem jedoucím po cestě. Ale ty scény nejsou veselé, jen poeticky a komediálně zastírají chudobu, v níž všichni žijí. ()
Zajímavý mix hořké komedie, romance, dramatu a dalších žánrových ingrediencí, který mi byl bližší ve svých absurdních momentech. Výsledný film dobře ladí se svým názvem (je silný a chutná spíš po mandlích) a do života arménských Kurdů se divák nepodívá každý den. Možná je lepší se před příběhem sympaticky málomluvných (ne)hrdinů trochu posilnit (viz. název) a jít na něj uprostřed zimy. ()
Galéria (2)
Fotka © WN Danubius
Reklama