Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Festivalovými vavříny ověnčená alegorie současného světa na motivy povídek E. A. Poea ve fantaskním obraze režiséra Jana Švankmajera. Podle vlastního scénáře natočil výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer film Šílení, který označuje za „filozofický horor“ a je opět kombinací hraného filmu s animovanými pasážemi. Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Scénář volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný děj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná markýzem de Sade. „Ve scénáři jsem použil některé autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromně ve snech. I když se děj filmu zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou,“ říká Jan Švankmajer. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (290)

Adam Bernau 

všetky recenzie používateľa

To je dost, že se jednou v hodnocení shodnu s NinadeL. Až překvapivě vysoký počet omluvných dopisů musí Švankmajer rozesílat pohoršeným uživatelům čsfd za to, že to to přece vůbec nebyl žádný pořádný horor. Muhehe. Zjištění: Všechno podstatné lze vyjádřit Švankmajerem (nejdřív Faust, teď tohle). Otázka: To šílení, ta šílení nebo ti šílení? Rozpaky: Proč tady všichni hrají tak dřevěně? Někdo tu nikoli nepatřičně píše, že Liška nehraje a Tříska (jehož smíchu nucenosti si všímají víceří) přehrává. Řešení: Ti báječní herci nehrají své postavy přímo; hrají Švankmajerovy loutky, které teprve hrají své postavy. Nevím, zda to byl záměr nebo projev mistrovy profesionální deformace, každopádně to sedí dokonale. Důkazem, že to tak má být, je dřevěný Dušek, který má přece dokonale výstižnou komiku podobně úchylných postav v krvi. Liška díky své profláklosti nádherně zapadá. Nehraje totiž nějakého Žána; Liška hraje loutku, která hraje Lišku v situaci onoho literárního Žána. Jiné rozpaky jsem cítil ze samozřejmosti Liškovy náboženské argumentace při dialogu s Markýzem; kulturně-historicky maglajsové kulisy, v nichž se příběh odehrává, jsou sice skvělým prvkem celého filmu, ale právě nezasaditelnost do konkrétního jedinečného časoprostoru, jíž se tím dociluje, způsobuje dojem nepatřičnosti, nepravděpodobnosti oné samozřejmosti. Než i to racionalizuji coby náležitou „dřevěnost“ tohoto spektáklu. (Pozoruhodné je, že žádné jiné ideje zde traktované mi nijak násilně implantovány nepřipadaly). Ještě k době: Nejen různé detaily z 80. (mnou povšimnuté dveře a lednička) a 90. let, ale i celkový dojem z filmu mě zmátl, pokud jde o dobu jeho vzniku; řekl bych, že je o 10 – 15 let starší. Sympatie. Nyní k věci: Kdežto Faust je motivován znepokojením hlubinou duše a bytí vůbec, jež chce proniknout poznáním a tak se zmocnit světa i sebe sama, zde jde o kód k fysis; duše není fascinována vlastní bezedností, ale masem a imperativem, jejichž snubnosvárem je konkrétně definována. Liška je trpitelem děsů strachu z šílenství, trpitelem neuvědomělým, ale už samotné ataky děsu ho pasují do řádu vědoucích; jinak je pocestným, který jen náhodou sleduje divadlo, do nějž je zatažen jako aktér. Markýz buduje sám sebe jako principála, aby zvládl, přemohl tytéž děsy – šílenství duše, která bere nanejvýš vážně maso i imperativ. Nejde to vydržet – proto kuchá maso a rouhá se imperativu, kochá se perverzí jejich snubnosváru. Jeho „svoboda“ je jen zdánlivá, nucená. (Stejně jako tzv. satanismus, který se může realizovat jen precizním převracováním všemožných náležitostí křesťanství.) Liška a Markýz však představují dvě strany téže mince, téhož pojetí světa; lze na ně pohlížet jako na dvojí polohu téže osoby, vedoucí vnitřní dialog. Povšimněte si otevřenosti, s níž oba s tím druhým jednají, ačkoli to pro každého z nich (zvláště pro Lišku) může být krajně nebezpečné. Problém se zaživa pohřbenou matkou, jež je oba spojuje, ponechám k výkladu psychoanalytikům (upozorňuji nicméně, že se při velkém dialogu mluví o přírodě jako o matce). Potom příjezd do blázince. Zpočátku nic nenarušuje nastíněnou koncepci, pouze vzrůstá napětí, co chudáka Lišku čeká a vše je zasazeno do kontextu blázince světa, v němž idioti užívají naordinované svobody k umělecké tvorbě, jež nemá jiného smyslu než autoterapeutické ulevování - jak jinak než na věstonické venuši. A zde – Charlota. Nevinná oběť, princezna nebo zvrhlá poživačná mrcha? To je dilema, co? Zbytečné. Jestliže jedna osoba je zde rozštěpena ve dva protikladné muže, pak naopak dvě odpovídající podoby Ženy (pokud je ženou pro muže) jsou spojeny v jedinou sličnou bytost. Krása. To v těsné spojitosti s dilematem, zda je Dušek pravým nebo falešným ředitelem ústavu (tedy legitimním nebo uzurpátorským dohližitelem, reprezentantem řádu nebo šílenství). Připomeňme si tři ústřední velkolepé momenty dosavadního děje: černá mše (problém s otcem), pohřbení (problém s matkou), karikatura obrazu Svobody (který je tak Švankmajerem sám odhalen coby karikatura – svoboda lůzy). Zdá se vám moje dosavadní interpretace příhodná? Chachá. Osvobozením pravého dohlížecího personálu – pravých bláznů a pravého ředitele – pravého ultramagora a „masového“ tyrana se všechno staví na hlavu. Despota Bůh superega vypuštěn jako strašák ze sklepení – jak příznačné. Sám řád odhalen jako ten pravý blázinec. (Zde upozorňuji, že ve svém výkladu neprávem potlačuji společensko-politickou metaforiku díla.) Nyní už neplatí binární totožnost Lišky s Markýzem. Nyní se ukazuje, že ubohý Liška celou dobu řešil dilema mezi dvojím šílenstvím. Šílenstvím pořádku a šílenstvím extrémní revolty. Snad by dopadl stejně v každém případě – děsivé vize došly svého naplnění. Vedle masa a slepic doporučuji zvláštní pozornosti opakovaně vysouvaný šuplík s klíčem od zlověstného sklepení (na tom vnitřním klíči ředitel sedí). Markýz skončil na tajemně hrůzné „terapii č. 13“. A Charlota? Nikdo mě nepřesvědčí o tom, že ta mrcha není čistou andělskou bytostí. () (menej) (viac)

poz3n 

všetky recenzie používateľa

Neuvěřitelný mindfuck. Se Švankmajerem nemám příliš zkušeností, takže tohle 2 hodinové mentální inferno bylo zážitkem skoro jako z jiné planety. V kině jsem měl pocit, že snad ani nevydržím do konce, ale s odstupem dní mi dochází, že je Šílení takovým bizárem, že se mi nakonec nějak dostal pod kůži. 6/10 ()

Reklama

Krissty 

všetky recenzie používateľa

Čekala jsem normální horor, ale tohle? To bylo ještě šílenější, než jak bych si to dokázala představit ve svých nejšílenějších představách. Jan Švankmajer je totální šílenec a jeho nápady musím označit za šílená zvěrstva. Ale teď vážně... Je to perfektní snímek, který dokáže šokovat. Někoho živým masem, jiného rouháním. Nejsem sice věřící, ale k víře chovám přirozenou úctu. Ale tohle bylo trošku moc i na mě, takže musím od sledování tohoto filmu odradit křesťany a citlivé vegany. No a teď ta filmovější stránka věci. Herecké obsazení je naprosto dokonalé. V těch rolích bych si snad nikoho jiného lépe představit nedokázala. Liška, Geislerová i další úplně váleli. Občas to sice vypadá trošku jako parodie, ale to ničemu neškodí, naopak. Je to příjemné pokoukáníčko, přičemž Poe a de Sade jsou spojeni nenásilně a nenápadně, takže člověk ani nepozná, kde jeden příběh končí a druhý začíná. A záhada na závěr: Ještě jsem se nezmínila o Třískovi. Protože Tříska byl skvělý šílenec, který si může s hrdostí dovolit nosit přívlastek Markýz! ()

charlosina 

všetky recenzie používateľa

"Infantilní pocta Edgaru Allanu Poeovi, ze kterého jsem si vypůjčil některé motivy, a markýzi de Sade, který do filmu dodal rouhání a několik subverzivních myšlenek." (Jan Švankmajer) Podle vlastních slov mistra Švankmajera je tento snímek horor se všemi svými pokleslostmi, které horor má, a tudíž nejde o umění. S tímto výrokem zásadně nesouhlasím, protože Šílení JE uměleckým skvostem, kde tvůrce uplatnil svou "výtvarnou úchylnost" a v "psycho" atmosféře nastolil divákovi vizi toho, jak by se měl vést psychiatrický ústav (nebo spíše vizi blázince, ve kterém žijeme). Švankmajerova práce je nezaměnitelná, a to jak po stránce vizuální, tak po stránce obsahové - i zde se jedná o metaforu na současný způsob života, na nynější svět. V ponuré atmosféře exceluje herecký výkon Jana Třísky, který svým výstupem zcela zastínil Lišku i Geislerovou (i když ti byli také výteční). Zejména při Třískově rouhačském proslovu jsem byla zcela ohromena... Jednoznačně další vynikající záležitost pana mistra, která se hloubavě zakousne, pokochá oko a rozdrásá nitro... a její doznívání je neutišitelné. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Krásné, takový film zlátne časem a je nutné vnímat v kontextu Švankmajerových věcí, pouhá láska k E. A. Poeovi nebo markýzovi de Sade by v tomto případě opravdu nestačila. Nádherné ukázky toho, že i herci z nejoblíbenějších mohou stát na svých piedestalech oprávněně. Dnes je půvabné i to, že některé perverzní rekvizity z tohoto filmu zdobí expozice Národní galerie. ()

Galéria (13)

Zaujímavosti (10)

  • Film byl vybrán jako zástupce českého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 2006. (orkadimenza)
  • Snímek se natáčel na hradech Lipnice, v zámcích Byšice, Březno a Peruc, v okolí Slaného, Knovíze a Jílového u Prahy a na Malostranském hřbitově. Ateliérové scény se točili v dekoracích studia Athanor v Knovízi. Točilo se od října 2004 do května 2005, celkem 130 dní, z toho 65 dní s herci. (Zdroj: Česká televize)

Súvisiace novinky

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

Švankmajer letos na Oscary nedosáhne

18.01.2007

Americká filmová akademie už oznámila užší výběr pro nominace na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Z šedesáti tří filmů vybrala devět titulů, které se ještě poperou o místo v nominační… (viac)

Český lev 2005

Český lev 2005

27.02.2006

V sobotu 25. února 2006 proběhlo v paláci Lucerna předávání 13. ročníku výročních filmových cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Podle všech očekávání si pro nejvíce sošek přišli lidé,… (viac)

Dny evropského filmu běží

Dny evropského filmu běží

29.01.2006

Jen abyste nezapomněli... momentálně probíhá až do 5. února v pražských kinech Světozor a Aero promítání filmů v rámci festivalu Dny evropského filmu. Od 6. do 14. února pak bude festival probíhat v… (viac)

Dny evropského filmu

Dny evropského filmu

13.01.2006

V Praze ve dnech 26. 1. 5. 2. 2006 v kinech Světozor a Aero a následně v Brně od 6. 2. do 14. 2. 2006 v Sálech B. Bakaly a Scala proběhne 13. ročník filmového festivalu Dny evropského filmu. Na něm… (viac)

Reklama

Reklama