Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

„Todle vokno přednosto votevřeš leda šutrem…“ jo na železnici dějou se věci. Můj automatický reflex, pokaždé když sednu do nějaké lokálky, tak se mi ta scénka vybaví:-)). A pak taky vlastní prožitek, když si strojvůdce jednovagonového vláčku za jízdy (tedy spíše taková vyhlídkovo-procházková jízda) odskočí na toaletu (všichni přeci víme, že ve stanici se nesmí) a dítko se vás zeptá: „A mami, kdo teď řídí vlak? Asi autopilot. Mami, vlaky mají taky autopiloty? Jo, tak tento asi má….“ Film, natočený podle úspěšné divadelní předlohy, popisuje letní pracovní den na středně velkém nádraží, kde se nad kávou řeší, kdo s kým spí. Je to takový pohodový čistič mozku. I těch je někdy třeba a proto 4*. (18.02.2013)

Obyčejné dialogy obyčejných lidí žijících obyčejné životy na obyčejném nádraží v obyčejném městě = přijemný český film který přináší zase něco jiného. Nevím ani vlastně proč, ale české filmy moc nemusím - možná kvůli tomu že mi v nich přijdou vždy ti samí herci a podobné příběhy...Je zvláštní, že dva z posledních českých filmů, ktré mě zaujaly, se odehrávaly na železnici (krom tohoto ještě Hlídač č. 47). (08.11.2009)

V určitém ohledu je mi tento film velmi sympatický tím, jak se snaží zobrazit reálné lidi v jejich pracovním prostředí a ne uměle vykonstruovaný svět, který předkládá převážná většina komerční kinematografie. Režisér celkem realisticky předkládá portrét zaměstnanců jednoho nádraží kdesi na českém maloměstě. Postavy jsou uvěřitelné, jenže filmu schází větší odpich a přitažlivost. Nemalou část filmu se postavy utápějí v banalitách a kamera jen klouže po nádražních budovách a kolejišti, aniž by zároveň dokázala zprostředkovat poetiku typického českého nádraží. A v neposlední řadě filmu schází kromě dopilování scénáře i lepší herecké výkony ve vedlejších úlohách. Není to vyloženě špatný kousek, ale mohl být mnohem lepší. Celkový dojem: 45 %. (10.01.2009)

Duvod vzniku myslenky, ze ve filmu budou hrat ochotnici z mistni sokolovny byl zrejmy. Autenticnost. Ta se do jiste miry povedla, ale nepomohly k tomu rozhodne vykonu dobrovolnych ochotniku. To melo presne opacny ucinek. Mel jsem pocit ze sedim na zidlich dovlecenych z mistniho hostince do venkovske sokolovny a divam se na toporne a neprirozene vykony nadsenych nehercu. Bylo to dokonce tak ubijejici, ze jsem se rozhodl skocit si dolu k vietnamcum koupit musli tycinku, aby mi chroupani teto zdrave a nechutne odpornosti ochranilo muj sluchovy aparat. Z filmu primo salala poklidna a mirumilovna atmosfera venkovskeho zivota, ovsem snaha o lidove hlasky vyznely naprazdno a daly tak mym 90 minutam ztraveneho casu koukanim na tento lidovy opus, punc ZTRATY CASU. (29.12.2009)

Tento paskvil by plným právem zasloužil kategorii odpadu, ale jelikož se nechci zpronevěřovat svým hodnotícím kritériím, protože nejnižší hodnocení dostávají snímky které nezhlídnu až do konce, musím se uchýlit k dvaceti procentům. Důvod, proč obrazovka nezhasla po patnácti minutách, spatřuji v naivním očekávání, že se určitě stane něco převratného, něco, k čemu to nesmyslné počínání postav musí nutně dospět! Bohužel, nekonalo se. Být zaměstnancem železnic, hluboce se urazím a držím hladovku před ministerstvem kultury. Není pochyb, že zajít na naše nádraží a posedět tam jedno odpoledne, nenarazím na žádné individium jen vzdáleně podobné těm pomatencům z filmu, kteří navíc neuměli ty pomatence ani zahrát. A co chtěli tvůrci tímto snímkem říct, to zůstane navždy obestřeno tajemstvím. Nezbývá než čekat, až trend současného českého filmu přehodí výhybku a přestane se zabývat těmi nejpodivnějšími existencemi lidstva a ještě si přitom myslet, že to bude zábavné. (01.03.2009)