Štěstí

Pravděpodobně nejlepší český film tohoto roku. -- Pokud se vám nelíbily Slámovy Divoké včely, tak vás pravděpodobně nenadchne ani Štěstí. Ve Štěstí nacházím přesně ty pravdivé a lidské okamžiky, které i ve většině filmů chybí. Postav Pavla Lišky je mi nesmírně blízká, stejně tak upřímné a pravdivé dialogy. Scenárista a režisér dokázali vystihnou krátké a pomíjivé okamžiky každého z nás. Své dělá i melancholická hudba. (29.07.2005)

Nevím Čím to je, ale v poslední době se mi zdá, že České filmy se zakončují tak, že konec nechají na divákovi. Je to pěkné a zajímavé, když to vidíte jednou za čas, ale když to moc často, tak to tomu škodí. U pirátů mi to třeba nevadilo, protože vím že ve trojce se snad vše objasní a nějak dopadne, ale tady asi žádné pokračování asi nebude, a tak mě trápí otázka zda Tatiana najde hledaného Pavla Lišku, a nebo ne? Každopádě herci fajn a celkově film taky fajn. Nevím proč, ale musím dát 3* sorry Slámo (04.09.2006)

Po dlouhé době jsem u vytržení z novodobé české tvorby. Nejsem rozhodně náruživá patriotka, záměrně nevyhledávám každý nový domácí kousek. Ale občas sítem mého zájmu projde i domácí provenience - a přiznávám se, že vybírám hlavně podle nastíněného děje, režiséra a také se trochu dám ovlivnit recenzemi, a v jistých časopisech mě ty negativní vyloženě nakopnou, abych na film zašla. Kupodivu v hodnocení Štěstí se dvě největší česká filmová periodika sešla, údiv na mé straně, jelikož já preferuji to konzervativnější. Štěstí je nesmírně silný fimový zážitek - neoslňuje vytříbenou vizuální formou, ale hlavně niterným až dokumentárně pozvolným zachycením všedních situací, malých konfliktů normálních lidí. Nesnaží se šokovat, nevolá do světa já jsem drsný naturalismus, a i přesto ukazuje pár zhuštěných životních katarzí. A takový závěr ... úžas podruhé! Na tom všem má zásluhu samozřejmě citlivá režie, dokumentární kamera a hlavně herecká suita. Pavel Liška mě ohromil už několikrát, ale ve Štěstí se mu to podařilo asi nejvíce, jeho hrdina se smutnýma očima, umaštěnou kšticí a sepraným tričkem Sepultura, mě dokázal vtáhnou do téměr nulového děje po pár minutách. Anna Geislerová si střihla dosti nejednoznačnou postavu, která mě osobně byla hned po jejím sparingpartnerovi Marku Danielovi nejměně sympatická, nicméně její důsledně egocentrická stylizace má ve filmu vyloženě tmelící fukci, což je vlastně moc dobře. A pak to starší osazenstvo ve vedleších rolích! Tak to nemá chybu, postavy jsou jasně a výborně vystavěny, jak scénářem tak herci. Rozhodně nesouhlasím s názorem, že jde o pouhé figurkaření, protože ve Štěstí těžko najdete něco, čemu se říká typizace a schematizace společnost, na to má český film přece jen jiné přeborníky (a nemyslím to ve zlém :-) (22.05.2006)

Tenhle film ve mně vyvolal takové znechucení, že jsem v podstatě absolutně bezradná, jak to mám ksakru udělat s hvězdičkami. Na filmu jsem neviděla nic, za co bych je udělila, ale zase mi nepřijde úplně vhodné tam vrazit odpad. Uvažovala jsem nad dvěma, ale potom jsem naznala, že ty dávám ještě filmům, které se mi líbí. To se o Štěstí rozhodně říct nedá. Já prostě nerada vidím ty namaskovaný pražáky jak šaškujou na polorozpadlým sídlišti a hrajou "obyčejného" člověka. (11.01.2010)

Drama, kde jsem se ze začátku v příběhu ztrácel, ale v půlce jsem se do něj dostal a měl jsem možnost sledovat výborné herecké výkony A. Geislerové nebo P. Lišky. Jako cenu za nejlepší český film za rok 2005 si nejspíše opravdu zasloužil, i když bych ho spíš dal Příběhům obyčejného šílenství. Celkově se mi film jevil příběhově ne příliš zajímavě, ale nakonec vše dopadlo tak jak jsem očekával. Na tři hvězdičky je to akorát. Rok 2005 se v Čr filmově moc nevyvedl. (16.07.2006)