Román pre ženy

Filip Renč je masér, protože natočil český film způsobem, že si dynamikou vyprávění a různými vychytávkami (dupání na řvoucí hlavy Saši Rašilova) nezadá se zahraniční tvorbou. Scénář mi přišel nápaditý a herecké výkony ucházející. Zuzana Kanócz je navíc velice hezká. Vašuta jsem asi po pěti letech viděl v roli která trvala víc jak 30 sekund a jeho výkon mě pobavil. Stašovka byla taky dobrá, prostě jedno z nejmilejších filmových překvapení. (23.04.2006)

No ze by to bylo nejak uzasne abych si kuli tomu precet knizku tak to ne, ale dobre jsem se u toho bavil. Hlavni trojice to zahrala velmi dobre, ale nejlepsi mi prisla Simona Stasova. Skoda, ze nedostal vic prostoru Miroslav Donutil, protoze dat tak dobremu komikovi jen par minut ve filmu behem nichz jenom stoji na balkone mi pride malo. Podle me to je jedna z nejlepsich komedii co u nas posledni dobou vznikly hlavne diky mnozstvi vtipku, u kterejch sem se fakt dost nasmal. Skoda, ze ma film nekolik hluchych mist - uvod kdy vypravi s kym chodila atd. je fakt dost dobrej a plnej vtipu, ale potom uz je to spis romanticke, ale porad hodne zabavne. A nektery vtipy jsou fakt nezapomenutelne. Me se to libilo hodne, takze 4*. (25.04.2005)

Průměrné drama o lidských vztazích, které možná 2x vyvolá pozvednutí koutků (komedie?) a na někoho třeba i zapůsobí natolik, aby se zamyslel nad svým životem a lidmi okolo sebe. Já do téhle kategorie nepatřím, bez většího zájmu jsem dokoukala, užila si obstojné herecké výkony (zvláště S. Stašovou) a to je asi tak všechno... V podstatě nemám na co plivat, ale ani nevím, co chválit. Neuchvátilo mě to, snad je na vině Vieweghova předloha (není to můj oblíbený spisovatel, ani jako člověk mi není sympatický); každopádně tenhle typ filmů není můj šálek kávy. 50% (03.06.2009)

Uznávám že nejsem cílová kategorie takže na film nebudu moc zlý: Je to hloupá, nudná a velmi povrchní blbost. Všechny postavy jsou mi vrcholně nesympatické, scénář je jednoduchý a přitom plný nesmyslů a to že film by měl být vtipný jsem zjistil až z popisku který jsem si přečetl až po shlédnutí filmu. (22.09.2006)

Předpokládám, že většinu svých vad a neduhů podědil Renčův film již od své předlohy, dokázat to ovšem nemohu, neboť jsem nepřečetl jedinou Vieweghovu knihu a s takovou již nejspíš ani nepřečtu. Kdysi mi bylo jeho dílo představeno kamarádem jako nápaditě glosující současnou společnost, taková lehká a zručná satira o té naší nove polistopadové skutečnosti. V jistém ohledu je právě to jedním z prvků, které jsem z Románu pro ženy (chuděry ženy, mimochodem) cítil, jenom jsem si slovíčko zručná nahradil slovem chtěná. Můžeme vůbec brát vážně takovou satiru v díle, které je nevkusně prostoupeno product placementem, ve které milostný dopis nabývá forem reklamy, která je přece tak upřímná (čti vykalkulovaná), které je samo nestydatým představitelem toho, co chce zesměšnit? Mnohé aspekty naší doby, které si film bere na mušku a které si to zaslouží, jsou navíc karikovány tak hrubě a (ná)silně, až se jejich podobnost se skutečným "společenským jevem" téměř zcela smazává. Výsledkem je jen bžunda, které se nedá smát. Inu, film je spíše příznakem určitého kulturního úpadku než jeho glosátorem. Karikaturou není ve filmu však jen společnost, ale i jedinci, ze kterých se skládá, protože právě oni mají demonstrovat příslušné "jevy". K ničemu jinému ostatně sloužit nemohou, protože jiné než k tomu určené vlastnosti nemají. Schválně se pokuste popsat si ony postavy... Matka? No to je ženská, která mluví doma anglicky, nesnáší Čechy a snaží se ulovit cizince. Rickie (už to jméno, které obludně křičí: "Já jsem frajírek!")? To je chlápek přes mobily, děsnej vůl. Laura? To je normální holka, co nejdřív randila s tím, pak s tím a nakonec tím... Věty jako: "Rickie miluje Lauru a matka má starost o dceřinu budoucnost," člověka napadají až na posledním místě. A konečně je třeba říci, ze marná snaha o vyřčení hlášky není inteligentním dialogem, který slibuje obsah. Přesto večer strávený s Románem pro ženy hodnotím pozitivně, protože jsem se plně mohl soustředit na vychutnávání vynikajícího čaje Mi Lan Xiang, aniž by mě vyrušoval nějaký film tím, že by bylo třeba se na něj soustředit. Téměř odpad. (05.01.2009)