Román pre ženy

Nikterak úchvatně zkopírovaná schémata z amerických a britských romantických kousků, vizualizace západního střihu šéfovaná znovu zručným Filipem Renčem a... těžká snobárna devastovaná Vieweghovým scénářem. "Podlě mě je intelektuální snob a hulvát" - přesně tenhle výrok hlavní hrdinky na Viewegha pasuje (samo sebou až na ten přívlastek intelektuální), protože Viewegh si donekonečna ujíždí na tom, aby "dobrý muž" popíjel víno ve vaně a zakusoval olivy a jeho Laura byla vždy sexy oblečená, chodila do naleštěných klubů, a když se jí náhodou její partner zatoulá s jinou ženou, má mu odpustit (a znovu jej milovat) kvůli zájezdu za sedmdesát tisíc. Tak tomu říkám přímo esence povrchnosti, která je ostatně hmatatelná jak zmediálního obrazu vystupování obou autorů (playboy Renč a bezmála kýčař Viewegh), tak i třeba ze Saudkova plakátu, který přesně vystihuje hlavní hrdinku. Nemusím být oduševnělá a sympatická, hlavně když vypadám dobře na stylizovaném portrétu. Takže, vážení, osobně zůstanu dál věrný "Curtisovským", ba i zámořským originálům, jež Viewegh tak bezobsažně kopíruje , a nic na tom nezmění ani slušné herecké výkony ústředního tria, Renčova režie, sexy Zuzana Kanócz ani pár úsměvných průpovídek. Snobské defilé nepřirozených figurek, v němž hapruje elementární logika (kadeřnice s neupravenými vlasy, "ultramrdatelná" Kanócz snažící se přesvědčit, že je osmnáctiletá panna, anebo její Laura pijící na žal dávno před tím, než jí Oliver zmizí s jinou atd.) a obyčejná lidská soudnost (vzhledem k tomu, že Lauře věta o billboardu přijde "sofistikovaná", asi jí nebude zrovna zdobit důvtip... co na tom, když má trendy hadříky), mě prostě dostat nemůže. A k tomu hulvátství - nejsem prudérní, nešokuje mě znásilnění stromem, nekončící pohlavní styk v 9 songs a ani nepovažuju lubrikační gel za dílo ďáblovo (ano, někdy se hodí :-), ale nesmyslně na jeho "implantaci" mezi Zuzančiny nožky postavit celou jednu scénu, to mi v rámci žánru romantické komedie přijde skutečně (hoodně moc) vulgární... a hlavně nesmyslné a hloupé, asi jako kdyby Paul Bettany ve Wimbledonu začal na loži Kirsten Dunst vesele masturbovat :-) P.S.: Sex ve městě žeru, ale tam jsou ty holky prostě trochu jiné než "dámy z paneláků", které si na něco nejdřív hrají, aby se nakonec klasicky zmazaly vodkou v naší betonové džungli... (21.11.2005)

Ač je to velká škoda, nemůžu "Románu pro ženy" přisoudit vyší hodnocení (i když jsem uvažovala mezi 2 a 3*) a nakonec dávám 2*. Mnoho scén a dialogů je sice vtipných, ale to je jediný klad filmu. Herecké výkony kromě Marka Vašuta a Simony Stašové jsou totiž příšerné - všechny představitelky ženských postav (hlavně osazenstvo kadeřnického salónu) silně přehrávají, mužské postavy jsou zase nemastné neslané. Hudba by nebyla špatná, písničky Evy Frühlingové a Support Lesbiens se mi celkem líbily, jen ten ústřední motiv je (díky příliš časté reklamě) dost ohraný. Co se týče scénáře samotného - knihu jsem nečetla - divák není udržován v napětí, protože charaktery postav nejsou pořádně vykreslené, postavám chybí motivace a jejich jednání se zdá tudíž nesmyslné. Alespoň režie zůstává svižná a stopáž nepřesáhne rozumnou mez, takže se divák nezačne nudit. Nicméně mohlo to dopadnout lépe, pokud soudím ze starších adaptací Vieweghových románů (Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách). (14.05.2005)

Průměrné drama o lidských vztazích, které možná 2x vyvolá pozvednutí koutků (komedie?) a na někoho třeba i zapůsobí natolik, aby se zamyslel nad svým životem a lidmi okolo sebe. Já do téhle kategorie nepatřím, bez většího zájmu jsem dokoukala, užila si obstojné herecké výkony (zvláště S. Stašovou) a to je asi tak všechno... V podstatě nemám na co plivat, ale ani nevím, co chválit. Neuchvátilo mě to, snad je na vině Vieweghova předloha (není to můj oblíbený spisovatel, ani jako člověk mi není sympatický); každopádně tenhle typ filmů není můj šálek kávy. 50% (03.06.2009)

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)

Renč dokazuje, že je schopný řemeslník a ten správný člověk za kamerou (svižná režie, fajn kamera a soundtrack), ale ve spojitosti s Vieweghovým scenářem mě napadá slovo ´karikatura´. Předně karikatura humoru jako takového. Tváří se to jako vtipný a trefný piedestal ženy a jakési popraviště muže (kde muži jsou redukováni na jakousi "domácí potřebu", na jedince, kterým při přežírání nechutně odpadávají drobky z pusy, dobrácké mouly, povrchní omezence s úzkým obzorem, karikaturu mužství, či děvkaře, "které je třeba vykastrovat"), ale v konečném výsledku to rafinovaně poníží oba. Z pojetí mezilidských vztahů je člověku až smutno. Glorifikuje se tu slepice, která "....se vztekala, když o ní nikdo nestál a přitom když o ní někdo stál, tak hned koukala, kde by roztáhla jinde." (citát mé přítelkyně). Zlatej Pažout. Nepopírám, že některým ženám tahle sonda do povrchního "Cosmopolitan Universa" nesmírně sedne, pro mě to byla ale hodina a půl utrpení. PS: Něrgešová je STRAŠNÁ herečka!!! (09.08.2006)