Mária Antoinetta

Mé čekání se vyplatilo. Po dvou naprosto dokonalých snímcích mě Sofia Coppola nepřestává udivovat. Marie Antoinetta je opravdu citlivý a v některých okamžicích dechberoucí film. Už ve Smrti panen se Kirsten Dunst osvědčila jako dokonalá představitelka Sofiiných děl a v roli Marie je okouzlující a zároveň neskonale přesvědčivá. Při scéně "podíváme se na západ slunce" mi bylo opravdu krásně a já myslell, že už film ani nemůže být lepší. Pche, jsem to ale naiva. Posledních 15 minut se nese v neskutečně temném hávu a emocema se fakt nešetří . Jste-li fanoušky Sofie Coppoly, nesmíte tenhle barevný snímek minout. Viva la France! (30.06.2007)

Obdivuji a zbožňuji Sofii Coppolu. Co ona dokáže vytvořit obrazem a zvukem, nikoli dialogy, je ohromující. Její cit pro atmosféru se rovná dokonalosti a detaily, které bezchybně pasují, mě zarážejí. Marie Antoinetta se v jejích rukou stala mojí oblíbenou Královnou, a to jsem do této chvíle znala jenom jméno, nikoli její život a činy. Žena vlastně dívka, která se musí vzdát všeho pro uzavření spojenectví. Začlenit se v cizí zemi, s (pro mě úplně) hroznými zvyky a pravidly, s manželem, který se z počátku zdá, že je gay, společností, která ji odsuzovala, je nad lidský výkon. Pro to se ji nikdo nemůže divit, že vedla takový život. Ač s ní v jistých ohledech nesympatizuji, ale nemůžu tvrdit, že já na jejím místě, bych se nezachovala stejně. A jelikož se bohužel nikdy nestanu Královnou, nemůžu to ani zjistit. Rozhodně děkuji Kirsten Dunst za její nejlepší roli (pro mě, jako herečku ji nemám moc v lásce) a Sofii Coppole, jež mi dopřála nezapomenutelný a dech beroucí zážitek. PS: Nebyla bych to já, kdybych nevyzdvihla momenty týkající se zvířátek.. Scéna s Mopsíkem a ovečkou jsou pro mě nejkrásnější momenty, které jsem za poslední dobu viděla :-) (22.01.2010)

Marie Antoinette aneb ze života královny Francie. Docela mi vadilo, že se příběh nijak nerozváděl. Užívala života a bylo jí jedno zda je to dobře nebo ne. I přesto, co ji osud udělil se snažila užívat si do posledního dne a nutno dodat, že její život moc radostí nepřinesl na to jak hleděla optimisticky a s grácií do nepříliš nadějné budoucnosti. Kirsten Dunst zahrála výkon naprosto úchvatně a přidala Marii Antoinettě energičnost takovou jako ona rozhodně měla a dokázala jí užít naplno. Muzika je zde sice trochu neobvyklá Robert Smith a jeho The Cure vévodí hitparádě top five, ale i tak do kulisy rokoka nádherně pasuje, nutno podotknout, že samotná dobová muzika se v příběhu neztratí. Film to je sice vcelku zajímavý, ale jediné co mě na něm zaujalo nebyl její život i když ho měla těžký, ale atmosféra doby, chování vyšších vrstev a oděvy, které byly na tehdejší dobu...ehm...kvadratických rozměrů. --- To je komické - To je Versailles má paní. (28.02.2007)

Co se týče dějepisných událostí, nemůžu kritizovat, pač toto šlo ve škole vždycky mimo mě a myslím, že Sofia Coppola ani nechtěla přenést přesné osudy Marie Antoinetty na filmové plátno. Ale co naplat, nic slibného jsem od toho neočekával a mé představy se také bohužel naplnily. V ději jsem se často úplně ztrácel a chvílemi mi to připadalo dost přitažené za vlasy. Ze všeho nejvíc mě nemile překvapil závěr. Čekal jsem nějaké rozumné vyústění, ale místo toho - královna se prostě sebere, s králem opouští Versailles, na okamžik se objeví záběr na vzbouřenými sedláky vyrabovanou místnost v zámku, a vzápětí - nečekaný konec. Opravdu nevím, co tím režisérka myslela. Kostýmy jsou snad jediná přednost filmu. (24.07.2007)

Vizuálně opulentní příběh naivního osamělého děvčátka obklopeného nepřátelským prostředím, které se zoufale snažilo splnit svou státnickou úlohu (tak jak byla v té době pro šlechtičny zamýšlena), a aby se nezbláznilo, užívalo si plnými doušky těch "drobných benefitů", které její postavení přinášelo;) A světe div se, poněkud ji to změnilo... Čili Marie Antoinetta není v žádném případě historický film - nejsou tu žádní udatní šermíři, žádní proradní rádcové, žádné bitevní scény ani úkladné vraždy. Jen "svá" Sofia Coppola a její vize realizovaná skrz čtyřiadvacetiletou princezničku hereckého řemesla Kirsten Dunst. Co všechno ta vize obsahuje, to výtečně popsala Nathalie, před kterou se tímto opětovně skláním, zneužívajíc jejího komentáře ke zkrácení svého. Sofia, cara mia, stále jedeme na stejné vlně. 80% (26.05.2013)