Hotel Rwanda

Hotel Rwanda není jen film, je to kus (kruté a nesmyslné) historie a překonává v mém osobním žebříčku, co do zobrazení reality tragický, Schindlerův Seznam (mám na mysli osobu a dění kolem Herr Schindlera, ze kterého se mi dělá zle, byť ani Hotel Rwanda není úplně věrný skutečnosti, pokud jde o jeho hlavní personu). Don Cheadle a také Nick Nolte předvádějí skvělé výkony, některé scény vás dokážou naprosto zdrtit a zařídí, že se budete stydět za to, že jste "západní" běloch. Prázdninově pohodová atmosféra prvních minut je skutečně lahůdkově převrácena v mrazivé inferno vražedného šílenství hord ukřivděných Hutu. Přináší také některé nepříjemné otázky k přemýšlení a především zcela oprávněně kope OSN do... moment, podle toho jak OSN jedná, by se spíš zdálo, že žádné nemá. 80% (06.08.2006)

Jedno je třeba udělat hned na začátku, smeknout před tvůrci za to, že se dokázali chopit pro Ameriku ničím nezajímavého tématu a natočit o tom film. Tvrdou pěst rwandské genocidy si však režisér Terry George nechal pouze jako kulisu pro příběh jednoho člověka, který dokázal téměř nemožné. Kdybych měl Paula Rusesabagina k někomu přirovnat, tak by to byl jednoznačně Oskar Schindler. Pomocí diplomatických rozhovorů a všemocné síly peněz se jim podařilo jedno a to samé. Rusesabagin je zde vylíčen jako muž, který se hrdinou ani stát nechce, cena lidského života je však pro něj nevyčíslitelná a jeho konání tedy musí každý divák záhy pochopit. Navíc je jeho charakter a lidskost dokonale vykreslena díky famóznímu hereckému partu Dona Cheadlea. Ano, nebýt slepého Raye, Jamieho Foxxe, měl by Cheadle oscarové ocenění jisté. A když jsem u herců byl by hřích nezmínit vynikajícího Nicka Nolteho a Joaquina Phoenixe, kteří se svých malých, ale důležitých rolí zhostili velmi dobře, zvláště Phoenixův plnovous je značně matoucí. Jenomže přesně tak jako má Hotel Rwanda mnoho kladů, má i mnoho záporů, z nichž největší je nevyrovnanost vyprávění. Režisér se snaží kombinovat „akční“ scény, ve kterých milice vraždí bezbranné se scénami dojetí a těžkého rozhodování, velmi decentně, což má za následek jejich diametrální odlišnost a občas jsem si připadal, jako bych současně sledoval dva filmy, které navíc silně odbíhají od původního tématu vyprávění. Ale ani o „akci“ ani o dojmutí nejde. Jde o to, jakou cenu má jeden lidský život a kolik síly je pro něj člověk ochotný obětovat. A tomhle Hotel Rwanda vypráví skvěle. Po čtyřech letech, kdy „došel“ Černý jestřáb sestřelen od Ridleyho Scotta přichází z Afriky další velmi syrová a tvrdá „pohlednice“. (09.07.2005)

Hotel Rwanda je dokonalý lék na deprese. Pokud si říkáte, že hůř už nemůže být a rozhodnete se na tenhle film kouknout, bude to pro vás jako rána přímo mezi oči. Celý film vám bude z dění na plátně ješte mizerněji, skoro celý snímek probrečíte, ale pár minut po odchodu z kina vám dojde, jak ubohé jsou vaše problémy, pocity i myšlenky na sebevraždu. Vždyť ti lidé bojovali o holý život v těch nejšílenějších podmínkách. Jedna emocionálně vypjatá scéna střídá druhou a tvůrci ani na chvíli nezneužijí tématu, které přímo vybízí k sentimentalitě a přehnanému moralizovaní. Spolu se skvělými herci balancují na hraně, avšak nikdy tu pomyslnou hranici mezi syrovou zprávou o nejmasovější genocidě novodobých dějin a hraním na divákovy city nepřekročí. Strhující a zároveň nepříjemné dílo, které těžko nechá někoho chladným. (22.04.2005)

Ještě nikdy se mi při žádném filmu tolik netajil dech hrůzou, když jsem si uvědomila jak velkou pravdu tu postavy říkají : "Má cenu to točit ? Lidi se na to kouknou, řeknou "To je hrůza" a budou dál večeřet" nebo "Jste póvl, nejste nic. Jste jenom bezcenní Afričani a nikdo vám nepomůže". Snad poprvé jsem se skutečně styděla za tolik vychvalovanou civilizovanou západní společnost, která dokáže bezcitně zavřít oči. Ještě dlouho budu o tomhle filmu přemýšlet a doufám, že si ho lidé budou pamatovat jako vykřičník nad svojí lhostejností. Obzvlášť některé scény (například evakuace cizinců, většinou bělochů - bílí do autobusu, černí do hotelu) jsou natolik výmluvné, že ani nepotřebují komentář či vysvětlení. Přesto je replika Joaquina Phoenixe ("Bože, já se tak stydím") dokonalou tečkou za touto scénou. O herectví Dona Cheadlea snad ani není potřeba něco říkat, on nic NEHRAJE, on prostě JE Paul Rusesabagina. Film má navíc překrásnou kameru (dokonalá je scéna u jezera, kdy se z poza mlhy ukazuje, že celá cesta je doslova zatarasená mrtvolami Tutsiů), nemluvě o hudbě a perfektně zvládnuté režii. Scénář se vyhnul jakémukoli vydírání diváka - o to víc pak film nemůže nechat nikoho chladným. Já osobně jsem po odchodu z kina nebyla dobré půlhodiny schopna slova... (14.05.2005)

Velmi dobře natočené, téměř dokumentární drama o největším masakru několika posledních desetiletí.Člověk se diví, jak se mohlo něco takového stát v civilizovaném světě konce 20. století za lhostejného přihlížení zbytku světa. Film je velice působivý a nechává za sebou i Schindlerův seznam, ke kterému je (neprávem, jde o úplně něco jiného) často přirovnáván. Štvavá "hlášení rwandského rozhlasu" by za jiných okolností byla docela legrační, kdybyste si neuvědomovali, že nejspíše skutečně takto vypadala. Herecké obsazení vesměs neznámé, což je jen dobře, protože se tím umocňuje pocit autenticity. (26.04.2005)