Posledné dni diska

"Disco is over", zaznělo v první půlce filmu a já jsem se nemohla dočkat, až bude "over" i celý film. Poslouchat podivné dialogy hlavních hrdinů mě bavilo asi pět minut, ale hodinu a půl sledovat konverzaci, kde klíčovými výrazy jsou maniodepresivní porucha a herpesová infekce, bylo skoro nad mé síly. Jedna hvězdička za New York a druhá za to, že tak milá holka jako je Kate Beckinsale dokázala herecky ztvárnit takovou nesympatickou potvoru, jakou byla její hrdinka Charlotte. (04.12.2009)

Jakožto hudbymilovný člověk s rockovým srdcem, ve kterém se během času a vlivem narůstajícího věku, který by měl přinášet moudrost v podobě tolerance i vůči tomu, co přesně nezapadá do mých subjektivních představ o „ideální“ podobě hudby, probudila i láska k jazzu, vážné hudbě, folkloru atd., musím se vší upřímností uznat, že ačkoli mě disco v době svojí největší slávy moc neoslovovalo (s výjimkou Bee Gees; a vlastně taky Blondie, u kterých je ale žánrové zařazení poněkud diskutabilnější), s odstupem tuhle v podstatě docela jednoduchou muziku oceňuju. Její konjunktura měla svoji historicky danou logiku - po 60. letech, která jednoznačně prokázala, že pop a hlavně rock jsou už na natolik kvalitativně vysoké úrovni, že se nemusejí obávat nazývat samy sebe uměním, což i nadále potvrdil vývoj v oblasti hard rocku, art rocku a především jazz rocku, se musel zákonitě dostavit pocit, že populární hudba se už příliš vzdálila svému původnímu poslání, tzn. být hudbou určenou především k zábavě. A reakcí tudíž byl jednak „tříakordový“ punk a souběžně s ním i vzrůstající obliba disco music, která ovšem na rozdíl od punku nevyhřezla jako něco nového, ale navázala plynule na černou taneční hudbu 60. let (Marvin Gaye, Isaac Hayes, Supremes, Jackson 5, Stevie Wonder a mnoho mnoho dalších). V tomhle filmu sledujeme generační pocity newyorské mládeže z vyšších a vyšších středních vrstev, která se ocitá - v souladu s doznívajícím vlivem diska - v období přechodu mezi bezstarostným disco-mládím a nejistou dospělou budoucností. Moc se mi líbí nadhled, se kterým k tomu režisér přistupuje, a díky kterému jsem i ochotný odpustit mu zdánlivě přílišnou ukecanost filmu. Zdůrazňuju slovo „zdánlivě“ - protože ty kecy ve výsledku vůbec nejsou blbé: buď mají hlubší a sofistikovanější obsah, anebo ve svojí povrchnější podobě přispívají nenápadným humorem ke zmíněnému nadhledu. Tvůrčí metoda, kterou Whit Stillman dovedl k dokonalosti ve své prvotině Metropolitan (1990), se tady bohužel neprojevila ve stejně vysoké kvalitě, ale i tak jsou Poslední dny disca velmi poctivý film. (23.01.2015)

Parta mladých lidiček filosofuje o lásce, o vztazích, o práci, o bydlení, o životě.. no v podstatě o ničem, a dělají to tak absurdním způsobem, až je to zábavné. To by ale mohlo fungovat tak hodinu, ale ne celé dvě! Každopádně mladičká Kate Beckinsale potěšila a stejně tak jejich hypnotické taneční scény v klubu :) PS: Podobně ulítlé jako Slečny v nesnázích - no, pročpak asi... (18.05.2015)

Jak už to tak bývá, když je člověk mladý a zmatený, klestí si cestu životem, a na ní potkává spoustu divných lidí. Uzavírá účelová přátelství, spí s lidmi s nimiž to nemá budoucnost, těm s nimž to má budoucnost se plánovitě "zatím" vyhýbá, užívá života a "hledá jeho smysl". Nesamotáři se začlení do party, bydlí s několika lidmi v bytě, chodí do oblíbené hospody. Zdá se, že takhle to chodí co svět světem stojí, bez ohledu na to, jestli vládne punk, metal, disco nebo rock ´n´ roll. V tomhle filmu vládne disco. Na pozadí téhle hudby se rozjíždí příběh pár lidí, kteří mají společný klub, známé a částečně i sny. Je to konverzační film, hodně se v něm mluví, o věcech důležitých i o blbostech, nicméně charaktery postav jsou zajímavé, není to nuda. Je třeba vstřebat to, že zhruba s polovinou postav se divák neztotožní a pár mu bude vyloženě vadit, ale tak to v životě chodí. Pro mne byl grunge to, co pro hrdiny filmu disco, takže to tak trochu chápu, i když si raději pustím Singles .Ale za vidění to stálo...70% (16.09.2012)

Partička mladých intelektuálů spojená nadšením pro disko hledá naplnění života. Pletenec vztahů provázejí dialogy ve kterých se občas dá něco "intelektuálního" najít, ale o nijak výjmečný klenot se nejedná. Hlavními lákadly jsou zde dvě kočky v podání Kate a Chloë na než se dobře dívá a díky nimž lze nad lehce nudným příběhem přimhouřit oči. (6/10) (18.08.2012)