Plynové lampy

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)

Kterak si hodné naivní děvče vzalo za manžela zločince, který se ji krátce po svatbě snaží dostat do blázince. Proč? Kvůli vlastnímu obohacení, jak jinak. Provařenou zápletku odpouštím, neboť film byl natočen v době, kdy ji ještě nikdo nestrkal divákům pod nos 2 krát týdně. Výborné herecké výkony a napětí hodné Hitchcocka film povyšuje na první příčky kvality. Jak dokáže být láska slepá a jak některá manželka bl.., tedy zamilovaná. (16.02.2009)

Zaujímavý film, o ktorom som doteraz nič nevedel. Po pomalom úvode prišla vzorová ukážka budovania napätia, ktorá pokojne znesie porovnanie s majstrom Hitchcockom a trochu uponáhľaný záver. Divadelné korene boli vo filme zreteľné, ale neprekážali. Kto si chce sledovanie naozaj užiť, mal by prestať vyhľadávať dobové odlišnosti v hereckých výkonoch, neujúkať nadšením nad tým, že prišiel na to, ako to všetko dopadne a mal by sa iba pozorne dívať a obdivovať tie skvelé detaily, ktorými sa relatívne neuveriteľný príbeh stáva akceptovateľným. Som rád, že som medzi starými filmami našiel ďalší, ktorý si budem pamätať. (24.03.2018)

Velmi milé překvapení se zajímavou atmosférou. Začnu výtkami protože je jich podstatně méně než toho pozitivního. Rozhodně musím nejdřív zmínit vzhled hlavní herečky a jejich služky, které se rozhodně s krásou nepotkaly. Fuj, fuj. Dále musí přijít řeč na demenci a uvažování většiny postav včetně dvou hlavních hrdinů. K tomu je třeba si trošičku zaspoilerovat. Hlavní hrdina je regulérní psychouš, to však každý zjistí asi tak ve 3. minutě filmu. Na motiv jeho konání přijde záhy. Bohužel toho moc nenapřemýšlel a jeden z hlavní důkazů(dopis) nezničil, ale nechal si ho z nepochopitelného důvodu v psacím stole. Pokročilé stádio debility hlavní hrdinky asi nemá sebemenší smysl rozebírat. Film se vytvořen podle divadelní hry a asi měl u divadelního provedení skončit, protože v tom filmovém podání inteligence postav dostává další rozměr. Konec spoilerování. Tak a co se mi líbilo? Naprosto exkluzivní byla dobová angličtina, díky které mě film snad až bavil. Děj nebyl také nudný, ale tou výše zmíněnou spoilerovou debilitou si sám podkopával nohy. Očekával jsem však něco nesrovnatelně nudnějšího. Hodnocení bych situoval k takovým strašně, strašně, strašně slabým 3*. (31.10.2012)