Třináct rozhovorů o tomtéž

Nevím, čím to je, ale asi jsem ten film vůbec nepochopila. Bylo tam docela dost příběhových linek, ale byly to spíš polo-linky, jako když omylem přejedete párkrát tužkou po papíře, a pak s úžasem zjistíte, že vám dohromady něco připomínají. A podobně je to s tím filmem, jednotlivé části vám "něco" připomínají, ale jelikož jste ty čáry udělali jen tak náhodou, nemají pořádný konec ani začátek a i-když občas překvapivě zahybají, otáčejí se, mizí a znovu se objevují, chybí tomu právě aspoň kostra - začátek a konec. Stačil by náznak něčeho podobného a film by na mě zapůsobil úplně jinak. Na druhou stranu, film nadhazuje spoustu otázek a věcí k přemýšlení o našich životech, cílech, plánech a cizí moci, která (možná) způsobuje, že to nakonec dopadne úplně jinak. (16.11.2011)

Jednoduše, leč poutavě vystavěná mozaika ze střípků osudů několika lidí a spletitě jednoduché provázanasti světa, v němž žijí, v němž prostě tak jako všude na světě vše spolu souvisí, má svůj smysl, logiku a řád, i když navenek samozřejmě vše se zdá být nahodilé a nejasné... ;-) . . . Výtečně a citlivě napsaný a poctivě natočený (režisérka je i spoluautorkou scénáře a je vidět, že má co a ví jak to chce říct) a skvěle odehraný nezávislý malý film, nikterak zbytečně fabulující či mudrující, nikterak na efekt působící, jen skromně a přirozeně lidsky vprávějící a pomalu plynoucí - jen tak, jak život prostě plyne. Třeba zrovna tenkrát někde na Manhattannu. Tak jako kdykoli a kdekoli, jinak a jinde na světě... Stačí jen prostě dívat se a vnímat, tak jak to dokáže J.S. - - - Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta jedna navíc právě za to ženským pohledem pojaté "jediné" téma... :-) (18.12.2007)

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)

Zajímavá mozaika poutavých životních epizod o uvědomění si, o štěstí a přístupu k životu. Občas vám proběhne mráz po zádech, občas se podivíte nad scénaristickou invencí a občas se budete (bohužel) i trošičku nudit.. Sice slabnší 4*, ale i tak stále nadprůměrně dobrý film s velmi zajímavým hereckým obsazením a nepříliš extra-dokonalou hudbou... (30.07.2006)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)