Třináct rozhovorů o tomtéž

Jednoduše, leč poutavě vystavěná mozaika ze střípků osudů několika lidí a spletitě jednoduché provázanasti světa, v němž žijí, v němž prostě tak jako všude na světě vše spolu souvisí, má svůj smysl, logiku a řád, i když navenek samozřejmě vše se zdá být nahodilé a nejasné... ;-) . . . Výtečně a citlivě napsaný a poctivě natočený (režisérka je i spoluautorkou scénáře a je vidět, že má co a ví jak to chce říct) a skvěle odehraný nezávislý malý film, nikterak zbytečně fabulující či mudrující, nikterak na efekt působící, jen skromně a přirozeně lidsky vprávějící a pomalu plynoucí - jen tak, jak život prostě plyne. Třeba zrovna tenkrát někde na Manhattannu. Tak jako kdykoli a kdekoli, jinak a jinde na světě... Stačí jen prostě dívat se a vnímat, tak jak to dokáže J.S. - - - Čtyři hvězdičky tedy za film jako takový - a ta jedna navíc právě za to ženským pohledem pojaté "jediné" téma... :-) (18.12.2007)

Film je sice o nečem a je zpracován zajímavou formou, nicméně jako celek působí nemastně, neslaně. Záměrem autorky bylo potlačit zprostředkování emocí divákovi a nechat ho, ať si je z filmu vytáhne sám, ovšem myslím si, že v tomto případě je přibrdila až moc. Za normálních okolností by se hrdinové s těmito těžkými životními situacemi nevyrovnávali takto rezervovaně. I přesto se však jedná o poměrně sympatický "malý film" a autorka má jistou perspektivu. (10.07.2006)

- Co vlastně chceš? - To, co chce každý. Opravdu žít. Probouzet se s elánem. Být šťastný. // - Stejně si připadám nějak neuspokojený, něco mi chybí. Pořád si říkám: Je to všechno - jenom existovat? - A co hledáte? - Už ani nevím. Někdy se dívám studentům do tváře a vidím tam úžas, dychtivost, když se dovídají něco nového. - Musíte mít uspokojení z toho, že je učíte. - To není totéž. Já už to vím. // Spokojenost jsem vždycky pokládal za druh rezignace, přijetí statu quo - jako by člověk všechno vzdal. A já se vzdat nehodlám. // Je to zvrácené: léta si lidé tříbí ducha, vzdělávají se a nakonec se chtějí stáhnout do sebe. ___ Režisérka filmu: "Vždycky mě fascinovalo, jak někdy zcela banální gesto nebo náhoda dokážou změnit směr života." ___ Jsme maximalisti jen ve svých představách a snech a jsme povětšinou minimalisté a realisté ve skutečném životě. Sníme o mnohém, ale spokojíme se často s malým. ___ Occasional glimpse of everyday beauty. (16.05.2011)

Až příliš tiché a poklidné americké nezávislé drama, které vypráví o tématech typických pro většinu amerických „nezávisláků“, tj. o hledání štěstí, o osudu, o morální zodpovědnosti. Ačkoliv se děj odehrává v několika interiérech i exteriérech, působí film velmi divadelně a ani zpestřující způsob narace nelze považovat za dostatečnou satisfakci. 70% Zajímavé komentáře: Faye, genetique (14.07.2006)

.. alebo aj trinásť rozhovorov (skoro) o ničom. Aspoň keby boli tie rozhovory-príbehy podložené nejakou silnejšou témou, ale takto tomu nemôžem dať viac ako mierny nadpriemer. Prepojenie všetkých udalostí je na dobrej úrovni, všetko to do seba aj s prekvapujúcimi zvratmi zapadá, ale nesie sa to len na nejakom pozadí, ktoré z priemeru vyčnieva len mierne. A nejaké to klišé sa tu nájde tiež. Je tu veľká rozmanitosť postáv, no ani z jednou som sa nestotožnil, jednoducho neboli poriadne ľudsky vykreslené. A možno sa to za tú chvíľku ani nedalo. No a Clea DuVall, mne tá holka príde stále rovnako nesympatická, nech s ňou robia čokoľvek (nevravím herecky). Ale - veľmi príjemný Arkin a Torturro. 65%. (18.12.2007)