Réžia:
Nicholas MeyerScenár:
Edward HumeKamera:
Gayne RescherHudba:
David RaksinHrajú:
Jason Robards, JoBeth Williams, Steve Guttenberg, John Cullum, John Lithgow, Bibi Besch, Lori Lethin, Amy Madigan, Jeff East, Stephen Furst, Arliss Howard (viac)Obsahy(2)
Zdrcující drama, jehož kořeny jsou ve skutečném životě. Překvapující pohled přímo do noční můry každého z nás. The Day After - Den po nukleární katastrofě... Jen střípky naděje uprostřed radioaktivního pekla. Drama lidí, kteří přežili atomový výbuch, napínavý pohled na sebezničení, které není možno ignorovat. Den poté - poslední dějství života na planetě Zemi. (ATTACK FILM VIDEO)
(viac)Recenzie (251)
Vynikající záležitost. K dokonalosti mu chybí snad jen trošku kratší úvod a lepší triky. Tenhle film ale ani tak nestaví na tricích, jako na velmi dobré a kvalifikované znalosti dopadů jaderného útoku. Pro pochybovače níže - záleží samozřejmě na síle explioze, ale obecně se dá říct, že 80 km od epicentra by lidé skutečně přežili. Jinak pevná překážka opravdu omezí radiaci. ukrytí se ve sklepě je dobrá obrana proti spadu, který jde dolů postupně, radiace také postupně klesá. Btw: v Hirošimě nejvíc lidí v prvním momentu zabila horká tlaková vlna vyvolaná explozí (tedy nikoli teplota nebo okamžitá smrt z ozáření). ()
V tomto typu filmů snad ani nejde o herecké výkony, řemeslné zpracování apod. Spíše se snaží až skoro dokumentárním způsobem varovat před možnými důsledky nukleární války, která byla v osmdesátých letech skutečnou hrozbou. Ať už ve Dni poté, popř. v ještě lepších ( rozuměj otřesnějších ) Vláknech se to autorům povedlo. ()
Už nevím, jaká momentální ztráta soudnosti mě přiměla se na Den poté podívat a jaký záchvat autodestrukce mě u něj udržel do konce. Filmům o jaderných katastrofách se vyhýbám stejně úzkostlivě jako otevřeným kanálům. A tohle je otřesný film. Ne že by v něm dnešní člověk, otupělý denními porcemi hrůzy, kterou mu dodávají média až domů, viděl něco, před čím by musel zavřít oči a přidržet žaludek. Bez ohledu na všechny slabiny a nedostatky je Den poté film, u kterého vás přímo na solar zasáhne balvan pochopení, že jsou věci, které je není hrozné jen zažít, ale i přežít. A poslední scéna „to je můj dům“, vám navíc zaručí, že na to už nezapomenete. ()
Zvláštní, že filmů jako je tento nevzniklo víc. Přitom je jich třeba. Někteří lidé si totiž myslí jak není život v postapo super. Vidí to tak že si koupí plynovou masku, nějaké plechovky a balenou vodu. Zavřou se do sklepa, a až bude po všem, tak vylezou ven do úžasného světa, kde budou moct všechno co nemohou zkusit dnes. Skutečnost je ale taková, že nemá cenu jaderný výbuch přežít protože život po něm je peklo. BTW myslím si, že Vlákna byla lepší, protože ukazují jak je současná přetechnizovaná civilizace komplikovaná a křehká. ()
Nesdílím nadšení ostatních ohledně tohoto filmu. První polovinu snímku tvoří nudné plytké rodinné scény plné naivního herectví. Staří a zkušení herci sice hrají slušně, ale ti mladí jim to kazí. Film začne nabírat obrátky až ve druhé polovině, ale ani zde jsem se nedočkal nějaké nadstandartní zábavy. ()
Galéria (24)
Fotka © 1983 ABC Circle Films
Zaujímavosti (27)
- Televize ABC odvysílala film 20. listopadu 1983. Pokud nepočítáme televizní minisérie, byl film do dubna roku 2006 nejsledovanějším televizním filmem v USA, když jej shlédlo 38.55 milionů domácností. (HellFire)
- Film sa natáčal v Harrisonville, Kansas City (Missouri, USA), Lawrence, De Soto (Kansas, USA), Calabasas a Los Angeles (Kalifornia, USA). Natáčanie filmu trvalo od 16. augusta do 10. septembra 1982. (Arsenal83)
- Jméno japonského doktora - Mičihiko Hačija - patří skutečnému lékaři, který přežil nukleární výbuch v Hirošimě a své paměti sepsal v poutavém románu "Deník z Hirošimy", kde líčí hlavně péči o nemocné v prvních dnech po výbuchu. (PRobin)
Reklama