Syrská nevěsta

Typický festivalový "film s tématem", kde příběh je jen záminkou pro řetězení tezovitých sekvencí. Ačkoli se film tváří, že podá vhled do komplikované problematiky Golanských výšin, jedná se při tom o nenápadný jednostranný pamflet ve prospěch Izraele. Ačkoli i Izraelci jsou zde centrem (pouze zdánlivé) kritiky, ta se omezuje jen na postavy zásadového a přehnaně zaníceného policisty a úředníka dodržujícího předpisy, kteří navíc na rozdíl od protistrany vždy nakonec ustoupí. Naproti tomu syrská strana je zobrazena jako banda nesoudných idiotů a neschopáků. Ústřední rodina drúzů se zase dělí na zaslepené muže, kteří kladou ideologii a tradiční role před blaho svých bližních, a emancipované ženské postavy, které naopak svým odmítáním poslušnosti vystupují jako kritika mužů. (20.05.2011)

Tohle komedie? Jedině jestli někomu připadá komické trčet v ostře střeženém území mezi 2 znepřátelenými zeměmi . O Golanských výšinách jsem do včerejška nevěděla prakticky vůbec nic. Přípravy na svatbu tu jsou jen rouškou, která odkrývá většinu problémů, se kterými se lidé na tomto specifickém území běžně potýkají. Většina se stále hlásí ke svým syrským kořenům a právem se zde cítí jako vězení. Ostrá kritika Izraelské politiky. Takže rozhodně žádná exotická romantika. (02.09.2008)

+3* Těšil jsem se na tragikomický příběh, o kterém se tu píše a nějak se nedostavil. Pro mě to je čistokrevné drama, kde se objevuje několik absurdních situací, které mi k smíchu nepřišly a myslím, že by to bralo stejně i místní obyvatelstvo. Podobné filmy by měli vidět všichni, kdo jsou tady v sekulární střední Evropě nespokojení a furt mají s něčím problém. A je jasným důkazem, že náboženské a národnostní rozbroje nepřináší nikdy nic dobrého do života a systém z něho vycházející je netálý a nesmyslný. Film mě jen v tom utvrzuje, ale jinak mi nepřinesl zážitek, který by byl za 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1- /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (29.12.2017)

Tragikomedie o životě v zemi rozdělené válečnou linií, kde se sice už několik desítek let nestřílí, aspoň ne běžně a "regulérně", ale která má díky okupaci a politickým poměrům k normálu zoufale daleko. Linie nerozděluje jenom armádní jednotky, ale i členy místních rodin, které na sebe musí hulákat z megafonů, aby se mohly ve výjimečných případech zdálky vidět. Všudypřítomné vojenské hlídky, bojová technika, policie, ale i nesmlouvavý dohled místních starších, kteří se snaží dodržovat tradice a náboženské i národní rituály. Trochu to připomíná konflikt v Severním Irsku, ale na Golanských výšinách je realita ještě daleko složitější, víc stran, náboženských konfesí, víc zájmů okolních zemí. V tom kotli rozporů se má konat svatba drúzské rodiny, kdy nevěsta má pochopitelně sama a poté, co prodělala 5měsíční martyrium pro získání nezbytných povolení, přejít linii příměří, jenže to by se jí nesměl do cesty stavět úřední šiml a nepřátelství mezi izraelskými a syrskými úřady. Do toho všeho ještě scénárista zapletl spoustu motivů ohledně emancipace žen, patriarchální systém, kdy šéf rodinného klanu nejen zodpovídá, ale i řídí rodinu, vztah Arabů k přistěhovalcům, arabských mužů k Evropankám, které evidentně nechápou místní hodnotové žebříčky apod. Výborně zahrané v našich končinách naprosto neznámými herci, s absurdní atmosférou plnou napětí a navíc se sympatickou stopáží. Izraelští tvůrci pochopitelně netepali do své strany bezhlavě, takže izraelští vojáci mají pochopení, úředníci přes všechny byrokratické obstrukce nakonec vyjdou vstříc a syrská strana vypadá jako spolek švejkovských troubů. Okupace by se dala popsat taky temnějšími barvami, přesto je to odvážný počin a silný emotivní film, který si vychutná víc ten, kdo je aspoň v hrubých rysech obeznámený s tamní realitou. Ten, kdo zná tamní poměry podrobněji, může postřehnout řadu zajímavých momentů a detailů, takže pro něj bude film ještě zajímavější. Celkový dojem: 95 %. (21.06.2011)

Veľmi silný a dojímavý zážitok. Na rozdiel od iných užívateľov, ktorí hovoria predovšetkým o politickej situácii, pre mňa najintenzívnejšie emócie plynuli z toho, čo je jej dôsledkom - rozlúčenie Mony s milovanou rodinou, ktorú už nikdy v živote neuvidí, maximálne ďalekohľadom cez hraničnú čiaru. Geopolitické zhovadilosti sú vec, ktorú malý jednotlivec neovplyvní. Preto podstatnejším aspektom takýchto filmov sa pre mňa stávajú ľudia, ich správanie i zážitky z toho vyplývajúce. Absurdita byrokracie, úradníckej horlivosti, ale aj laxnosti či neochoty pomôcť, zadubeného tradicionalizmu či obmedzenosti; to sú vlastnosti, ktorými jedni ľudia formujú osudy tých druhých. Deje sa to po celom svete, na všetkých úrovniach, bohužiaľ úplne najhoršia zhovadilosť je tá inštitucionalizovaná. (11.03.2013)