Noc v Roxbury

za teplých letních večerů jsme seděli ve starý "šádině" a řítili se nocí. What is love hrálo na plný kule a my kroutili hlavama, jak jen to šlo (pár z nás při tom zkoušelo rozbít okýnko, ale pokusy končily vždy hospitalizací). Nebylo to cool a nebylo to pro nikoho vtipný, ale my jsme z toho měli prdel. Kultovka (23.01.2009)

Oproti některým hodnotitelům sí myslím, že natočit idiotskou komedii byl záměr. A mně to místy opravdu velmi pobavilo. Rozbíjení okýnek hlavou cukající do rytmu Haddawayovy hitovky je super. Po shlédnutí scén s Richardem Grecem a při vzpomínce na uctívání Emilia Esteveze přidávám jednu *, ačkoli je to na tuhle komedii možná až moc :-) (12.04.2007)

Parádní. Jak mi tahle komedie mohla tak dlouho unikat? Místy jsem se velice bavil, ale byla tam i trošičku hluchá část. Obyčejně bych dal asi 4 hvězdičky, ale dávám 5. A proč? Soundtrack. Super songy v pozadí, prostě nádhera, hudba 90.let, ta hudba, která je mi nejbližší a na kterou nikdy nezapomenu, na kterou nikdy žádná jiná hudba mít nebude. A těch hlášek. „Ty debile, já tě vydědím, to uvidíš!“ (20.03.2011)

Za tenhle názor mě asi hromada lidí bude lynčovat, ale co jiného s tím zmůžu - za mě je mnohem lepší Klub sráčů. Ten si totiž z tohohle typu lidí, jakými jsou Steve a Doug, dělá srandu (i když celkem těžko zkousnutelnou), zatímco tady jim jde na ruku a i když je ústřední duo opravdu hloupé, neustále se ten film snaží o to udělat z nich vyloženě kladné postavy. Noc v Roxbury je ve srovnání s Klubem sráčů pro mě lepší snad jen tím, že se zde tvůrci vyvarovali fekálnímu humoru. Za to ten film cením a považuju to rozhodně za klad. Jenže kromě toho, dobrého soundtracku (který ale podle mě moc sází na největší devadesátkové klasiky, i když pár z nich jsem si patřičně užil, třeba This Is Your Night) a úplnému konci, který byl dobře napsaný, tu žádné jiné další klady nemám. Je to strašně nudné, ústřední duo mi bylo nesympatické, vtipné scény mi přišly mdlé a nevtipné, nic mi to nedalo... Prostě to celé šlo mimo mě. A názor, že by to bylo proto, že nejsem schopný pobavit se u jednoduché komedie, jsem myslím dostatečně vyvrátil hned v prvním řádku. U téhle komedie nechť se baví jiní (a nemyslím to nijak špatně), pro mě na víc jak slabé dvě opravdu není a to tomu krk zachránil hlavně ten soundtrack. Devadesátky já totiž rád.  Slabé 2* (27.03.2022)

Stavím sa, že ľudia podieľajúci sa na natáčaní Noci v Roxbury vedome točili kultovku. Som o tom absolútne presvedčený. Vtip je ale v tom, že im to vyšlo. Môžete ten film nenávidieť, môžete ho milovať, môže vám byť sympatický veľmi, alebo iba trochu, môže vám byť úplne ukradnutý, je to ale jedno, subjektívne dojmy sú nepodstatné. Podstatné je, že nikto – NIKTO – nemôže povedať, že Noc v Roxbury je len ďalšie „niečo“. Je to unikát. Vrcholne dementný unikát. Ide však o to, že jeho demencia prekračuje všetky možné i nemožné hranice až do takej miery, že sa na nej musí človek prinajhoršom pousmiať. V mojom prípade došlo aj na hlasitý smiech, a nie raz. A nehanbím sa za to. Jedinečné dielo. [65%] (23.09.2009)