Balto

Pustil jsem to své dceři. Té se to líbilo. Mě to nebavilo, ale pobrouzdal jsem trochu po netu a opravdu je to na motivy skutečné události, kdy děti v roce 1925 na Aljašce, v městečku Nome, umírali na záškrt a potřebovali sérum Antitoxinu z 1085km vzdáleného města Nenana. Vážím si toho, že nor Gunnar Kaasen vyzdvihl svého psa, místo sebe. Že prý ani neviděl na cestu, v husté vánici, v -31°C (někdy i -85°C působící síly větru chladem), ve tmě, ale Balto je všechny vedl. Navíc bylo i jiné spřežení(Už jsem se však nedozvěděl, jestli bylo nějaké další), které ujelo dokonce delší trasu.  Bylo to spřežení vedené Seppalou, který měl v čele svého psa Toga, ale nejslavnější je prostě Balto, už jenom proto, že byl na posledním úseku a lidé byli vděční za léky, které dovezl. Tak to bohužel chodí. Alespoň, že dali lidé přednost psu, jako symbolu oddanosti, vytrvalosti a síly. Balto je hrdinou zaslouženě, ačkoliv Togo by měl být vyzdvižen také.