Ostrov

Na Bayův Ostrov se určitě dá dívat, dokonce je docela zábavný a čtveřice McGregor, Buscemi, Johansson a Bean je dobře vybraná, ale přesto mi to příliš připomínalo Blade Runner, Kandidáty života a smrti, A.I. a spustu dalších filmů, navíc mi tentokrát opravdu vadily některé nelogičnosti a závěr. Pochválit musím ještě průlet budovou, docela pěkné honičky a hudbu. 3,5* (20.11.2005)

Ano, chci mít se Scarlett Johansson dítě, ale to nic nemění na tom, že Ostrov je jen Blade Runner pro abonenty časopisu Esquire a popíječe Pepsi zaslepené touhou se bavit. Holt, někdy je lepší inteligenci postrádat, než předstírat.. Říkejte tomu třeba předpojatost, ale vše, co u Baye nesnáším, jsem tady zase našel. Sebevědomá povrchnost, patos, laciný humor, triková nabubřelost, neschopnost poznat míru. Jen s ním zažiji ten pocit, že tak mnoho smyslových podnětů mi dá ve finále tak málo. Je zajímavé, že právě Ostrov má hlavní postavy příběhu tolik podobné podstatě jeho tvorby. Klient je divák, výrobcem produktu skvostný Michael a naklonovaným produktem je pak kasovní trhák, u kterého si publikum slastně mlaská a přitom po světě pobíhá "originál", ve všech svých nedokonalostech a upřímnosti možná mnohem přitažlivější. No nic, v tuto chvíli mám za sebou jeho kompletní filmografii a cítím se vskutku navýsost pobaven. S trojkou mizerných blbečků, nebo čtverkou chrabrých robotků by však té zábavy už asi bylo na mě přespříliš.. Abych jen Baye nehanil, jedno se mu musí nechat. Má dokonale zmáknuté akční scény z prostředí rychlostních komunikací a kdyby snad v Americe někoho napadlo jít ve stopách německých kolegů, byl by on tím jediným možným autorem pilotu k seriálu Chřestýš 12.. (02.01.2013)

Michael to má prostě v ruce. Nikdo neumí tak cool záběry na statické lidské tváře, nikdo nemá tak vypilované vizuály, které podporují experti na hlášky. U Ostrova jsem se ani chvíli nenudil a nebýt hodně brakového finále, připíchl bych mu bez rozpaků čisté čtyři hvězdičky. Takhle nějaký ten flíček posbírali, ale ani za boha jsem jich nenapočítal tolik, aby překryly skvělého Ewana McGregora a obrazově fantastický non-stop úprk, v němž akce protentokrát není cílem, ale pouhým prostředkem. Nutno podotknout, že bezchybně zpracovaným prostředkem. (18.08.2005)

Že se film skládá ze dvou různých částí jsem víceméně věděl, přesto mě přechod z filosofičtější první poloviny do akce poněkud zarazil. První část není sice kdovíjak dokonalá, je ovšem celistvá s dobře podaným nápadem, vizuální stránka je tu ještě střízlivá a slouží vývoji příběhu. Ten sice není zas tak originální, místy člověk vzpomíná na Sexmisi, místy na Minority Report, v akčních sekvencích se připomíná Matrix (i když Bayův styl je jiný) a mohli bychom jmenovat dále, přece jen však nutí k zamyšlení. Ale jak se duo gerojů vymaní z podzemního zajetí a je tlakem okolností nuceno proměnit se na křížence Spidermana s Jamesem Bondem, končí veškerá legrace, soudruzi. Rázem tu máme starého "dobrého" Baye a řítíme se na vlně psychedelické kamery a epileptických střihů přes vrcholy mrakodrapů (honičky na létajících motorkách jak ze SW VI), mezi svodidly dálnic až k bolavému konci, kdy poznáme dobré od zlého, dozvíme se ža tytyty to se nedělá a pak si můžeme vydechnout v poklidné zátoce závěrečných titulků. Jen je přitom nutno nevystupovat, neměnit směr, neptat se hele, proč dělají tohle a ne tamhleto, proč ten jim pomáhá (typicky politicky korektní černá postava dosud nemilosrdného pronásledovatele se mění ve spasitele míru na Zemi), proč proboha vrtulník podlétává pod padající písmeno, proč policii nevadí, že jí dvakrát někdo vyfoukne dva podezřelé, proč na "produkty" nečekají na nejpravděpodobnějším místě, proč - ale, ono o to tu nakonec asi nejde, komu se tenhle styl líbí, bude hýkat blahem, komu ne, ten si stejně pustí třeba Gattacu. Proto taky asi nemá smysl srovnávat film třeba s Minority Report, kde alespoň pro mne byla akce zdrojem napětí a ne bolavých očí. (15.10.2005)

Michael Bay má rozhodně svůj styl. Že je to styl za vším tím efektním pozlátkem a ještě efektněji (nebo lépe řečeno zběsileji) sestříhanými honičkami obsahově prázdný jako makovice Paris Hiltonové, to je věc jiná, ale rozhodně sehrává v zážitku z Ostrova svoji roli. Naštěstí pro Baye, který, abych mu nekřivdil, rozhodně není netalentovaná troska nebo komická figurka jako třeba Uwe Boll, je jeho věhlas takový, že mu do filmu nakráčí hejno kvalitních herců Ewanem McGregorem počínaje a roztomilým nosíkem Scarlett Johanssonové konče. A tyhle osobnosti mají dost soudnosti, aby nepřehrávaly a když, tak vtipně (viz první Mizerové). Ano, Ostrov si nepochybně hraje na něco většího a hlubšího než ve skutečnosti je (myšlenka práva na život je tu jen čímsi o maličko víc než spinpointem) a v podstatě nepřináší ani to známé, ale nikým neviděné zblo (co to vlastně je???) originality, ale nějakým způsobem to zase jakž takž funguje, a to po celé ty dvě hodiny. Nezodpověděl bych si před sebou, kdybych Ostrov nehodil do červeného, ale pro ty kopance ve scénáři to rozhodně nebude víc než 70%ní hodnocení. Od Michaela Baye se sice propracovaného scénáře asi nikdy nedočkáme, ale to není omluva. PS: Ten člun chci...na Scarlett netrvám:) (29.01.2007)