Jsem zvědavá žlutě

Duo snímků Jsem zvědavá... je fascinujícím projektem, který pod vlivem evropských nových vln mění zavedené úzy. Stává se neotřelou sondou do myšlení tehdejší populace (nejen v relativně liberálním Švédsku). Originálním mísením reality s filmem o filmu vzniká unikátní mix. Divák se zvolna ztrácí v tom, co je filmový příběh a co realita. Bohužel tehdejší kladení nabroušených otázek nemá ani dnes jednoznačné odpovědi. Stále tápeme a čekáme na zmoudření. (14.12.2019)

Velice přínosné dílo, memento, déjà vu socialistického blouznění, cyklicky se nám vracejícího. Nenásilí, rovnostářství, "boj za mír" v podání poměrně prosté a naivní Leny ("Nevím, o čem mluvil. Tak jsi mohla alespoň předstírat, že tomu rozumíš."). Pasáže, kdy dochází k praktickému nácviku nenásilných způsobů "boje" s nepřítelem, staví celou tuto koncepci do přímého světla totální absurdity. Padne i demagogická otázka po spravedlivé stratifikaci společnosti: "Někteří lidé se rodí s omezeným talentem a rozumem. Jsou zatraceni. A jiní mají úplně jiné vyhlídky, narodili se chytří s s talentem. Měly by být za to odměněni? A získat lepší pracovní místa a příjmy? Dělají práci, která je baví a mají lepší život. Neměl by člověk něco udělat a změnit to? Co?" Dojde i na módní meditaci a novodobé desatero (à la Gyllensten), manifestace i obhajobu totalitních praktik v Rusku a Číně (změny se musí zvládnout rychle, nelze přece čekat 300 let!), ale nejvíce "vašně" se přeci jen odehraje mezi nesourodým mileneckým párem. Na jednom z leniných plakátů čteme: "Zpráva pro barevné: Buďte připraveni! Svět bílých se hroutí!". Poučili jsme se nebo si znovu zapískáme internacionálu, kterou tento film končí? (04.07.2020)

Sociologie jako zcizovací efekt? Dokument v dramatu, nebo fikce v dokumentu? Každopádně jedno z vyvrcholeních 60. let jakožto společenského i filmového pohybu. Prvotní brechtovské zcizování ustavující film ve filmu se vzápětí mění na styl cinema-verité přibližující divákovi společenskou atmosféru a hlavně její traumatická místa, následuje fiktivní osobní příběh dvou milenců. Genialita spočívá v tomto - právě díky splývání brechtovsky odcizených postav s příběhem, jež hrají, se sociologie tehdejší doby (identita ženy a muže v zemi Západu, v průběhu sexuální revoluce, post-industriální transformace, otázek okolo sociálního státu, levicového vření mladých/ studentů atp.) přímo proplétá s příběhem, který tak už není pouhou dokumentárně sterilní demonstrací sociologických faktů ani z prstu vycucanou fiktivní metaforu vymyšlenou autorem filmu. Herci z příběhu jsou sami součástí společnosti, ve které sami účinkují/ žijí, ale přitom ji sami zkoumají objektivizujícími metodami! Kdo je subjekt a kdo objekt, kdo je režisér, herec a kdo divák, tvůrce interview a ten, kdo je interviewován? Každý je obojím v jakékoliv z těchto dvojic. (27.03.2015)

Perfektní zhodnocení šedesátek. Film ve filmu / o filmu / s vlastní reklamou ve filmu na promítaný film / soutěží pro diváky / anketou pro Švédy o Švédsku a (bez)třídní společnosti / genderově vyváženou nahotou (lidově řečeno vidět je bobra i piňdoura), nikoliv ale pornografií (akt kopulace není nikdy plně a vizuálně průkazně nasnímán, tudíž jde maximálně z tohoto hlediska o erotický film), s řadou rozličných zcizujících efektů a audiovizuálních vtípků par excellence, zkrátka filmový dokument - fikce - reportáž - asambláž - skrumáž - blamáž - persifláž, či cokoliv chcete. Aneb jak se Lena Nymanová ve stopách Martina Luthera Kinga metodu nenásilí prosazovati snažila, mužskému egu / libidu a vlastní touze v osobním životě úspěšně (ne)odolávala a kterak se k osobní svobodě a důstojnosti postupně propracovávala. PS: tak teď z hereckého ansámblu poněkud nepochopitelně absentuje už jen Börje Ahlstedt. (28.03.2011)

Když měl tento film premiéru bylo mi patnáct. A to je doba, kdy se (tehdy) mladý člověk ohlíží po spoře oděných ženách, kde to jen jde. A z té doby také o tomto filmu vím, protože jej reflektoval i jeden český časopis (Kino?), samozřejmě si pamatuji už jen na fotku... Teď po padesáti letech (moje premiéra) mě film Vilgota Sjömana překvapil svojí svěží spleteností úpstav i dějů - a do značné míry i aktuálností (i když levicové pohledy jsou vždy aktuální). Tehdy za Olofa Palmeho (předsedou sociální demokracie se stal až v roce 1969) se formoval "švédský socialismus", který právě nyní naráží na četné zkoušky (přístup nejen k migrantům, ale i k vlastním lidem - znám jednu Švédku, která chce kvůli tomu emigrovat). (25.02.2016)